DEVADESÁTÁ DEVÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 8. 10. 2017

Když se ho farizeové otázali, kdy přijde boží království, odpověděl jim: "Království boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: Hle, je tu nebo je tam! Vždyť království boží je mezi vámi!" (Lk 17,20-21)

Se současnou podobou světa se nechceme smířit. Vyhlížíme něco lepšího. Tak je to správně a nestyďme se za to. Víme přece, že je v tomto světě spousta trápení, nespravedlností, podvodů, zločinů atd. Očekáváme něco lepšího, dobrou boží budoucnost. A jsme snad ochotni i něco pro ni udělat. Tak to patří ke křesťanství, vždyť podstatou naší víry je naděje, očekávání dobrých, božích věcí. Filosof E. Rádl říkal: "Nejde jen o to, co je, ale především o to, co být má." Biblicky řečeno, jde o boží království, které je před námi, které teprve přijde. Bez naděje se žít nedá.

Avšak může se stát – a leckdy se to jistě křesťanům i stává – že budoucnost odsuneme jakoby "až napotom", až jednou, až kdesi v nedohlednu, event. až po smrti. Jistě, i tento výhled ke křesťanství patří, máme naději i pro vzdálenou budoucnost, máme naději i proti smrti, ale to neznamená, že by náš život měl být nedůležitý, že by to měla být jen nějaká předehra, jen příprava. Věřit znamená mít budoucnost otevřenou, ale nejen směrem dopředu, vůči neznámému, ale také otevřenou k našemu současnému životu, k naší současné chvíli. Vidíme před sebou nebe otevřené, ale nežijeme jen proto, abychom došli do nebe. Boží království je před námi, to ano, to je zásadní věc, ale to neznamená, že je nemůžeme zakoušet už teď. Boží království není z tohoto světa, ale to neznamená, že se tohoto světa netýká.

Jak to tedy je? Kdy přijde boží království?

Tak především – není jednoduše evidovatelné. Nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat. Očekávání Mesiáše, od biblických dob až podnes, počítá s totální změnou všeho. Království boží nastane, až se Mesiáš, Pomazaný, ujme vlády a nastolí mesiášský věk. To je očekávání viditelné, jednoznačné, naprosto evidovatelné změny, o níž nebude pochyb. Farizeové se ho otázali, kdy přijde boží království. Netoužíme i my často po takto jednoznačných, evidovatelných změnách? Není v našem očekávání lepší budoucnosti mnoho takového vyhlížení – aby to bylo vidět! Aby bylo jasno! Aby se všechno změnilo! Nesouvisí to s očekáváními přehnanými? Proč tolik lidí touží po pořádku a vládě pevné ruky?

Nějak to asi patří k naší naději, že časy se změní, že věci se zlepší, že bude jinak, lépe. Jenomže Ježíš říká – království boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat. To není jen otázka nějakého mesiánského dne D, nebo království božího až po smrti. Ani se nedá říci: Hle, je tu nebo je tam! Království boží není nic prostorového, nic pozorovatelného, nic ohraničeného či změřitelného. To není nic jasného a do očí bijícího! A to znamená – když si toho nevšimnete, ani to nemusíte vidět... Ano, království boží je mezi vámi!

Kdy tedy přijde a kde je?

Už je tady, už přichází, je mezi vámi. Království boží se přiblížilo, to je přece základní Ježíšova zvěst. Není evidovatelné, ale můžete v něm žít. Je tady, je mezi vámi. Už teď, ve vašem životě, ve vaší přítomnosti, ve vaší současné chvíli. Mít naději tedy neznamená jen odsouvat věci na později, naděje znamená sílu a energii tady a teď. To, že očekáváme věci příští, že vyhlížíme dobrou boží budoucnost i smrti navzdory, to nesmí mít za následek, že podceníme či zpochybníme vlastní přítomnost. Naopak, naděje má smysl právě pro přítomnost. Království boží je mezi vámi.

Jestliže však království boží nejde evidovat ani měřit, jestliže se děje už teď, co to vlastně je? Jak si je představit?

Je to boží kralování, vláda boží lásky v našich srdcích, mezi námi. Jak říká Ježíš na jiném místě důležitý výrok – slepí vidí, hluší slyší, malomocní se očišťují, mrtví vstávají a chudým se zvěstuje evangelium. To jsou zásadní věci, sice málo evidovatelné, málo měřitelné (jen ten, kdo má oči otevřené, je vůbec vidí), ale dějí se a jsou rozhodující. Takto vládne boží láska mezi námi.

Boží kralování je stále před námi, ale zároveň i mezi námi. Náš Mesiáš není jen ten, který se na konci časů ujme vlády, který by všechno vyřešil za nás, ale je to zároveň ten, který už teď působí, který koná své dílo pro naši přítomnost. Vyhlížíme věci příští, ale již teď smíme v nich žít, smíme je zakoušet, alespoň v náznacích. Co jiného je láska, dobré dílo, smíření, pokoj? Boží kralování je kvalita, kterou smíme nejen vděčně přijímat, ale také šířit.

Tak se mění svět, s nímž nejsme spokojeni. Mění se možná dost pomalu, ale zato zcela podstatně. Amen