DEVADESÁTÁ SEDMÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 12. 3. 2017

Nepotřebujeme skrývat nic nečestného. Nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před boží tváří doporučujeme svědomí všech lidí. (2K 4, 2)

Milí přátelé, přečtená slova uvedl T. G. Masaryk v knize Světová revoluce (z roku 1925) jako krédo svého působení v politice. Nepotřebujeme skrývat nic nečestného. Nepočínáme si lstivě ani nefalšujeme slovo boží, nýbrž činíme pravdu zjevnou, a tak se před boží tváří doporučujeme svědomí všech lidí.

Nechci teď řešit otázku, zda Masaryk tomuto krédu dostál a zda vůbec v politice dostát tomuto krédu lze, zajímá mě však jiná věc – proč by si dnešní politikové takové krédo zcela jistě nevybrali a o sobě nezvěřejnili (a pokud ano, tak zcela nevěrohodně). Kam se ztratilo povědomí života před boží tváří? Kam zmizel mravní imperativ neskrývat nic nečestného a nepočínat si lstivě? Situace je opravdu tristní – ti lidé házejí pravdu přes palubu a propagují lež! Prý doba postfaktická, jaký výsměch!

To krédo ovšem nevymyslel Masaryk, to vymyslel apoštol Pavel. A nemířil do řad politiků, nýbrž do řad apoštolů, zvěstovatelů evangelia. Je to původně krédo jeho kazatelské služby, a to znamená, že od zhnusení z politiků vede nás původní záměr k otázkám, jak je na tom církev a její kazatelé, jak jsem na tom já coby farář. Nepotřebujeme skrývat nic nečestného? Nepočínáme si lstivě? Nefalšujeme slovo boží? Činíme pravdu zjevnou?

Nechtěl bych, aby naše myšlenky teď sklouzly k úvahám typu, kolik kde zas kněží někoho pohlavně zneužilo (i když to je samozřejmě strašné), ale můžeme si klást subtilnější otázky – proč dnes slovo boží tak málo lidí zajímá? Není to naše vina? Jsou dnes kazatelé mravní osobnosti, respektované veřejností? (Jasně, člověk se nezavděčí lidem všem, s tím ani Pavel nepočítal, jak ukazují následující verše.) Ale – činíme pravdu zjevnou? Doporučeníhodnou pro svědomí ostatních lidí? Trápí nás to vůbec?

Ale tak jako nejde jen o politiky, nejde také ani jen o faráře. To slovo musíme si pustit na tělo každý sám. Skrývání nečestností, lstivost, faleš.. To je přece něco, co nás u sebe může překvapit každý den, proti tomu je třeba se bránit, s tím zápasit. A někdy i podlehneme, a něčeho takového se dopustíme, i když si to pak všelijak omlouváme...

Ten text vězměme tedy jako apel právě pro nás, právě pro mě. Činit pravdu zjevnou... To nás vybízí k velké vnitřní poctivosti, k upřímnosti před boží tváří i před zkoumavým pohledem bližních. Jde o pravdivost! Vyžeňme všechnu neupřímnost, vnitřní nepoctivost, skrývání nečestného, všechnu faleš a lstivost. Je to důležité nejen pro naše vztahy s bližními, ale i pro naši vlastní integritu...

Jestliže však apoštol Pavel napíše, činit pravdu zjevnou, vedle této vnitřní poctivosti má jistě na mysli ještě něco hlubšího. Pravda zjevná, to je pro Pavla Kristus sám. Činit pravdu zjevnou znamená Krista samotného nechat skrze nás působit. Jeho milosrdenství, jeho pomoc, jeho solidaritu a soucit. Jeho lásku k člověku. A to právě dnešní svět nejvíc potřebuje! Jak politici, tak faráři, tak každý z nás. Milosrdenství, pomoc, solidaritu a soucit. Lásku k člověku. Pane, smiluj se a konej své dílo. Buď s námi, ať činíme pravdu zjevnou! Amen