DEVADESÁTÁ ŠESTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 12. 2. 2017

Je chytráctví, které je ohavností. Pošetilý je, komu se nedostává moudrosti. Lépe je mít méně rozumu a žít v bázni před Hospodinem, než překypovat rozumností, a přitom přestupovat Zákon. Je promyšlená vychytralost, která vede k bezpráví; někdo se stává nelítostným, aby mohl uplatnit své právo. (Sir 19, 23 – 25)

Existuje chytráctví, které je ohavností. Chytráctví, vychytralost, vulgo – vychcanost. Říká se někdy, že je to typicky česká vlastnost, a toto tvrzení se zdůvodňuje geopoliticky – aby národ přežil ve střetávání Východu a Západu, aby nezmizel ve velmocenských bojích o sféry vlivu, museli jsme se naučit chytračit, přečurávat, předstírat a balamutit, tu a tam kopnout někoho do holeně, hlavně jde o to přežít, prokličkovat, a když je příležitost, trochu si i přilepšit. Jsme prý mistři světa v obcházení zákonů, vždycky hned víme, kde je v zákoně nějaká díra a jak jí patřičně využít. Dokonce to prý jde tak daleko, že zákony už s těmito děrami záměrně vznikají na objednávku lobbystických skupin, které pak mají snadnější cestu k vlastnímu obohacení. A tak dále.

Já nevím, jestli je to s námi horší než s jinými národy, ale že jsme pěkně vyčuraní, o tom nepochybuji. Sírachovec však říká, že chytráctví, aspoň některé, je ohavností, a do protikladu vůči němu staví moudrost. Vychytralost a moudrost – to nejen že není totéž, ale v biblickém myšlení to stojí na opačných pólech hodnotového žebříčku. Zatímco vychytralost je ohavná, moudrost je královnou nebes. Proto praví Sírachovec: Lépe je mít méně rozumu a žít v bázni před Hospodinem, než rozumem překypovat, a přitom přestupovat Zákon. Bázeň Hospodinova je počátkem moudrosti, říká Žalm 111. Čili jedině tam, kde je respekt, úcta a odpovědnost vůči Bohu a jeho ustanovením, dá se mluvit o moudrosti, o životě kvalitním, o cestě dobré, bez ohledu na inteligenci, či (jak se říká) "umění v tom chodit". A naopak – jakkoli rozumem překypujeme, je nám to houby platné, pokud přestupujeme boží Zákon, pokud se dopuštíme jednání zlého.


A proč je takový nebetyčný rozdíl mezi chytrostí a moudrostí? Proč na tom tak záleží?

Sírachovec říká: Existuje promyšlená vychytralost, která vede k bezpráví. Někdo se stává nelítostným, jen aby mohl uplatnit své právo.

V tom je nebezpečí vychytralosti, v tom jsou smutné konce našeho chytračení, našeho promýšlení, jak na druhé vyzrát. Totiž že přispíváme k situaci bezpráví, že škodíme druhým lidem, celé společnosti, a tedy nakonec i sami sobě. Kdo chce druhé přechytračit, stává se nelítostným. Už je mu jedno, jak se cítí člověk, který byl přechytračen. Už je mu jedno, co se děje se stavem společnosti, kde došlo ke křivdě, k bezpráví, k ublížení. Všichni chtějí všechny přechytračit, a všichni pak trpíme rozmáhající se nelítostnou bezohledností. Každý jde jen za svým, a společně pak nejsme schopni něčeho dobrého dosáhnout.

Co s tím? Jak tuto situaci měnit k lepšímu?

Proti vychytralosti hledat moudrost. A nestydět se za to, že někdy nebudeme vypadat jako úplně ti nejchytřejší. Dodržovat Desatero, hledat boží lásku, žít v Kristu. A také dodržovat zákony republiky, ctít právo. Nepodporovat lumpárny. Proti bezohlednosti a jednání nelítostnému objevovat v sobě soucit, solidaritu, ochotu myslet na druhé a vžívat se do jejich situace. Nemyslet jen na sebe a své nároky, ale umět se dělit, umět pomoci, umět podporovat to, co je dobré a co přispívá ke stavu, kdy bezpráví je co nejméně. A v neposlední řadě – sdružovat se s podobně smýšlejícími, s podobně věřícími. Tvořit společenství lásky a milosrdenství, a tak šířit naději, že chytráci – jakkoli to vypadá, že přechytračí všechny – moudrost přechytračit nemohou. Amen