DEVADESÁTÁ DRUHÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 9. 10. 2016

Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek, a kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. (Ex 16,18)

Za prvé, je co sbírat. Je co dostávat, je co vydělávat. Na tu milost, že dostáváme, se leckdy zapomíná. Mana padá z nebe. Jde jistě o to, jak jsi aktivní, co pro svůj příjem uděláš, kolik práce věnuješ, kolik si opatříš. Dobře, ale nezapomeň, je to boží milost, jsou to boží dary, a ty máš možnost je získat a jich užívat.

Za druhé, ta milost není pro všechny stejná. Někdo má větší nadání, někdo má vyšší inteligenci, někdo vyšší vzdělání, lepší výchovu, píli, zdraví, sílu. A na druhé straně jsou tu také ti, kteří takové možnosti nemají, jsou nějak handicapovaní, geneticky, prostředím, nebo třeba nemocí, úrazem, stářím atd. Není pravda, když se říká – ať se každý snaží! Někteří se snažit nemohou... Tak to prostě je, že někteří si nasbírají víc, a jiní méně. Někdo vydělá nebo dostane hodně, a jiný vydělá nebo dostane málo. Dostáváme všichni, ale každý jinak. Možnosti máme všichni, ale někteří je mají větší, a jiní je mají menší. Není mínus naší bohaté společnosti právě v tom, že na handicapované se zapomíná, že se na ně nebere ohled? Že se všechno nastavuje pro ty, kteří si na sebe umí a mohou vydělat, zatímco na ty, kteří si na sebe vydělat neumějí a nemohou, na ty se pamatovat přestává?

Za třetí, nerovnost se neodbourává. Není tu žádný příkaz, kolik si kdo smí nasbírat, že nesmí mít víc než ostatní nebo něco podobného. Kdo si nasbírá mnoho, má mnoho. V pořádku. Kdo si nasbírá málo, má málo. Taky v pořádku, v nerovnosti samotné problém není, vždyť jsme přece každý jiný, jsme lidé různí, jsme jinak disponovaní, jinak vychovaní, jinak zaměření. Nerovnost byla, je a bude! Však to znáte, i za komunistů, kteří se pyšnili rovnostářstvím, si byli někteří rovnější než jiní! Nerovnost byla, je a bude, takové je boží stvoření.

Za čtvrté, a přesto k dopadům této nerovnosti nemůže člověk zůstat lhostejný. Není tu žádná blahosklonná rezignace – ať si jedni nahrabou, a druzí ať klidně pojdou hlady... V žádném případě!

Tady je uzlový bod křesťanského přístupu k životu! Tady se rozhoduje, co je srdce kamenné, a co srdce citlivé! Tady se rozhoduje, zda sloužíš Bohu, nebo mamonu! Nelze si hrabat jen pro sebe, jsou tu také tví blízcí, tvá rodina, tví přátelé, ostatní lidé okolo tebe, a zejména – jsou tu lidé slabí, handicapovaní, nemocní, chudí, a třeba ošizení, a třeba okradení, a třeba dohnaní druhými lidmi či úřednickou mašinérií až k zoufalství. Na ty se zapomínat nesmí!

Za páté, řešení je ve sdílení, v solidaritě, v pomoci. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek. A kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Velice citlivě řečeno. Křesťanské je podělit se, pomoci druhému. To neznamená, že se to musí přerozdělit, aby všichni měli stejně. Nikoli! Jedni mají mnoho, jiní mají málo. Tak to prostě je. Ale kdo má mnoho, nemá nadbytek. A kdo má málo, nemá nedostatek.

To je, přátelé, trvalá výzva. Ostatně, jak známo, kdo si nahamouní víc, tomu to pak zasmrádne... Je správné, a má hluboký význam, když rodiče zaopatřují své děti, když třeba sourozenci nebo přátelé si pomáhají, ocitne-li se někdo v nouzi. Je správné, a má hluboký význam, když je člověk ochoten pomoci druhému v jeho potížích, když se s ním podělí o něco svého. Je správné, a má hluboký význam, když přispíváme třeba na Diakonii, na sociální a charitativní pomoc, na nejrůznější dobročinné účely. Tak to má být a tak je to správně. Můžeme i víc.

Samozřejmě, může se objevit někdo, kdo bude naší dobroty zneužívat. Nějaký ten vykuk, který manu nesbírá a tahá všechno jenom z nás. To už je na našem osobním posouzení. Není žádná povinnost živit vyžírky. Ale co je důležité – když chceš dát, dávej s radostí! Amen