OSMDESÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 12. 4. 2015

Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! (1K 10,24)

Nikdo ať nemyslí sám na sebe – je to vůbec možné? Co je to za požadavek? Člověku bylo dáno vědomí, vědomí sebe, člověk chce žít, bojuje o živobytí, má pud sebezáchovy, pracuje na sobě atd. Nemyslet sám na sebe, to se zdá nereálné, to nejde. Ostatně, Ježíš taky neříká ve svém slavném dvojpřikázání lásky – miluj bližního svého víc než sebe sama, nýbrž říká – miluj svého bližního jako sebe samého.

Když tedy apoštol Pavel píše, že nemáme myslet sami na sebe, asi by byla chyba to pochopit ve smyslu nějakého vymazání zájmu o vlastní osobu, nýbrž spíš jde o to, že nemáme hledat jen svůj prospěch, že nemáme myslet jen na své pohodlí a svůj zisk, že nemáme hledat jen svých věcí, jak překládají Kraličtí. Mohli bychom snad ten výrok volně přeložit, že se nemáme nechat uhranout a vláčet svým egoismem, svou bezohledností, svým sobectvím. Nikdo ať nemyslí sám na sebe – to tu znamená, jak je hned i řečeno v druhé půlce věty: mějte taky ohled na druhé. Nejděte jen za svým, ale zvažujte, co vaše činy způsobí ostatním, jak je druzí budou vnímat, co jim přinesou. Zvažujte, zda druhým náhodou neškodíte.

To je důležitá věc. My často nahlížíme svá rozhodnutí a své činy z hlediska svých vlastních souvislostí, svých potřeb a zájmů, máme své představy a své touhy, za tím jdeme. Ale co svým jednáním způsobujeme druhým? Jsme s to nahlédnout důsledky svých rozhodnutí a svých činů z hlediska jejich souvislostí, jejich potřeb a tužeb? Zajímají nás vůbec takové ohledy na druhé? Nerozmáhá se všude katastrofální bezohlednost?

Když se podíváme na kontext, ve kterém Pavel tento výrok napsal, zjistíme, že se tu řeší dost subtilní a pro nás neaktuální problém, totiž zda je dovoleno jíst maso obětované modlám. Pavel s tím ve svém svědomí nijak nezápasí, klidně takové maso jí. Věří totiž v Krista a je od nějakých příkazů a zákazů už zcela svoboden. A přece – z ohledu na druhé – doporučuje: pokud by někomu takové pojídání vadilo a mohlo by pro něj být kamenem úrazu, tak to raději před ním nejezte. Jsme svobodni, ale právě proto, že jsme svobodni, nemusíme druhé provokovat či trápit. Můžeme jim vyjít vstříc a neobtěžovat jejich svědomí. To je, jak říkám, poměrně subtilní záležitost: brát ohled na svědomí druhého, ve své svobodě vyjít vstříc a netrápit svědomí někoho, kdo takovou svobodu ještě nemá.

Já neříkám, že i takové situace se nás netýkají. Možná jsme také v životě museli podobnou věc zvažovat, ale obávám se, že v dnešní době jsou tyhle jemné nuance už převálcovány mnohem brutálnější realitou, mnohem základnějším, tvrdším a hrozivějším problémem, totiž zda naše svoboda je schopna vůbec nějakého, alespoň elementárního ohledu na druhé. Ne snad dokonce na svědomí bližního, to by bylo krásné, ale vůbec na samu jeho přítomnou existenci.

Ta katastrofa s pančovaným alkoholem, při níž tenkrát umírali nevinní lidé mezi námi, ta se mi zdá jakoby určitým vyvrcholením ztráty ohledů na druhé. Udělám podvod, abych zbohatl, a na životech druhých lidí mi nezáleží. Ano, je to kriminální čin, je to zločin, ale když se na to podíváme v souvislosti s celkovou mentalitou dnešní společnosti – nejedeme v tom tak trochu všichni? Snižovat náklady, zvyšovat zisk, bez ohledu na kvalitu poskytovaných služeb... Hlavně abych já bohatl, druzí mě až tolik nezajímají.. Sem tam nějaký podvod, abych z boje vyšel jako vítěz.. Není pro nás osobní zisk víc než kvalita veřejného prostoru? Nevítězí i v nás bezohlednost nad ohleduplností?

Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého! - to bible říká jednoznačně, a je to jeden ze základních postojů, který definuje křesťanský přístup k životu. Možná že právě odtud můžeme dnes nově interpretovat a lépe pochopit i Kristův kříž. Kristus nejde bezohledně za svým, naopak - raději sám sebe nechá zmařit, aby druzí mohli dobře žít. Kvalita lidství znamená pro něj víc než vlastní zisk.

V takto pochopené síle Kristova kříže, v takto pochopeném spasení (záchraně), můžeme i my vnášet do společnosti ohleduplnost, zájem o druhé, kvalitu vztahů mezi lidmi a tím i kvalitu veřejného prostoru.

Máme svobodu. Teď jde o to, naplnit ji odpovědností a láskou. Amen