SEDMDESÁTÁ OSMÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 11. 1. 2015

Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj. (Jk 3,18)

Ta věta není v originále takto jednoznačná a překladatelé ji překládají velmi různě, základní smysl však zůstává zřejmý – spravedlnost je možná jenom tam, kde nám jde o pokoj a mír. Spravedlnost je ovocem pokoje.

To je možná docela překvapivé, protože my jsme asi zvyklí uvažovat spíš obráceně – že pokoj nastává tam, kde dosáhneme spravedlnosti. Brojíme proti nespravedlnostem, bojujeme za spravedlnost, a naše srdce je nepokojné, nedá si pokoj, nemá klid. Teprve tam, kde nespravedlnost je odstraněna, přichází jakýs takýs pokoj.

Řekněme, že ani toto uvažování není špatné, není tak zcela od věci. Proč jinak by říkal prorok Jeremiáš, že pokoj neexistuje, když se páchají ohavnosti? A proč by říkal prorok Ezechiel, že hlásat pokoj tam, kde není, je jako bílit zeď, která se trhá a bortí? A proč by říkal Ježíš – nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč?

To všechno jsou biblické výroky, které nás učí, že není pokoje bez spravedlnosti, že všechny řečičky o míru jsou lživé, pokud se ubližuje člověku. My starší si přitom nemůžeme nevzpomenout na ostudný příklad – Křesťanská mírová konference či Pacem in terris. Plná ústa míru, a přitom dělali, že nevidí. Napomáhali totalitní moci, zatímco utrpení nevinných bagatelizovali. To je minulost, ale i dnes na tuto věc musíme dávat pozor. Nehovoříme příliš snadno o pokoji, tam, kde pokoj není? Můžeme si pěstovat pokoj mezi sebou, když kolem nás se dějí křivdy? Můžeme se tvářit, že je všechno v pořádku?

Taková starost je tedy naprosto legitimní, správná, ano žádoucí.

Tak proč to ten Jakub říká obráceně?

On neříká, že bez spravedlnosti není pokoje. On říká naopak, že bez pokoje není spravedlnosti. Co to znamená?

Ten výrok je třeba vidět v kontextu předchozích veršů a z těch jasně vyplývá, že Jakub si bere na mušku naši svárlivost, nenávist, nesmiřitelnost. Proč vlastně bojuješ o spravedlnost? Čeho chceš dosáhnout? Abys prosadil svou? Aby ty ses měl dobře? Aby tobě dali za pravdu? Aby ty jsi nad ostatními vyhrál? Aby ty jsi všem vytřel zrak? Abys ostatní pokořil, zesměšnil, ponížil? Kvůli tomu toužíš po spravedlnosti? Za to bojuješ? No tak to potom právě tobě říká Jakub, že bez pokoje nedojdeš žádné spravedlnosti.

Mnozí bojovníci za dobrou věc propadli nenávisti... Původní spravedlivé rozhořčení proměnilo se v averzi, v nesnášenlivost, v nepřátelství... To se pak přímo vyhlíží chyba protivníka, vyhledávají se selhání a prohřešky, těší, co zas obludného ten blbec řekne... čím se zas ten pitomec zesměšní... čím víc, tím líp... Tohle se nám taky stává, nebo ne? Zejména politická soutěž tímto, mám dojem, velmi trpí... Ale je to možná i jinde, všude tam, kde nám o něco jde.

Do téhleté nevraživosti říká Jakub – bez pokoje spravedlnost nebude. Bez pokoje v srdci jsou všechny naše zápasy jen hloupé bitky. Teprve tam, kde je tvé srdce naplněno milostí, tam tvé zápasy dostávají dobrý smysl a mají šanci na úspěch. Ty přece nemusíš chtít protivníka zničit. Ty ho můžeš chtít přivést na dobrou cestu. Ty nemusíš bojovat za sebe, můžeš bojovat za druhé, za veřejný zájem, za obecné blaho, za člověka jako takového. Už konečně přestaň být fanoušek, kterému jde jen o to, abychom vyhráli my, já, a začni být milovníkem života, kterému jde o to, aby se všichni měli pokud možno dobře, aby každý mohl se dovolat pomoci atd.

V tom to vězí, a to mi připadá, že Jakub k nám mluví velice aktuálně. Jde o to, rozsévat pokoj, mírumilovnost, a tak připravovat půdu spravedlnosti. Ta motivace je důležitá! Nám nemůže jít jen o úspěchy jedné církve, či jedné politické strany, či jedné země, tím méně jednoho národa či jedné rasy, či dokonce jen sebe sama, nám musí jít o člověka jako takového, o kvalitu života pro každého.

Přestaňme tedy fandit, přestaňme se vzhlížet v zrcadle, a začněme chtít dobré pro všechny. S touto motivací má pak náš zápas o spravedlnost dobré zaslíbení. Ti, kdo rozsévají pokoj, sklidí ovoce spravedlnosti.

Ale není to trochu bezbřehé, trochu vágní – chtít dobré pro všechny? V konkrétních případech je to určitě problém, chtě nechtě musíme mnohokrát upřednostňovat jedny před druhými, jinak se věci řešit nedají, ale na tu základní motivaci bychom neměli zapomínat. Nejde o to prosadit sebe či své, jde o to, co je dobré, pravdivé, co má budoucnost pro všechny.

Samozřejmě, stoprocentní spravedlnosti asi nedosáhneme. Ale co je u lidí nemožné, u Boha možné je. Amen