SEDMDESÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 12. 1. 2014

Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. (Ef 4,29)

Někdy (dost často) si potřebujeme ulevit a od toho máme vulgarismy, aby člověk vypustil přetlak, vyventiloval napětí, odreagoval se. Vulgarismus příjemně naplní mluvidla a člověku se uleví. Samozřejmě, všeho moc škodí, křesťan by nemusel být sprostý jako dlaždič, a už vůbec ne sprostý na druhé lidi.

O vulgarismy tu však vůbec nejde. Říká-li epištola z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, nemyslí tím vůbec na sprostá slova – nakonec i v Novém zákoně máme několik míst, kde si ani apoštol Pavel nebere servítky – jako spíš na slova otrávená. Mrzutá – jak překládají Kraličtí. V řečtině jde doslova o slovo shnilé, neužitečné, hnusné. Které naše slovo je shnilé? Která naše řeč je hnusná?

Třeba když rozhlašujeme něco, co není pravda. Když chce naše řeč škodit. Pošpinit a ublížit. Když řekneme něco, co druhému uškodí, nějak ho zraní. Když dobrou věc svým slovem pohaníme či pokazíme, když naopak zlou věc nějak podpoříme či rozšíříme. Když nejsme vděční, když se neradujeme, když šíříme otrávenost, závist či zlobu. Špatné slovo je slovo zapšklé.

Nevím, jak z vašich úst, ale z mých úst už vyšla takto špatných, zapšklých slov celá řada. Možná, že na tom nejste lépe. A proto je třeba připomínat tento text, tuto výzvu: Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba. Naše slovo má být dobré. Co to znamená? Jaké slovo, jaká řeč to je?

Je to slovo, které vychází ze srdce, a které je projevem víry. Ježíš sám říká: Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje. Naše reč je tedy důležitá, na ní se ukazuje, zda máme Krista v srdci, zda šíříme lásku. To neznamená, že budeme pořád jenom mluvit zbožně, že budeme všem dávat najevo, jak jsme věřící. Ne! Vždyť ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích. Dobré slovo, dobrá řeč nemusí být tedy vůbec náboženská, ale musí vnášet dílo lásky do našeho světa, do našich životů. Je to řeč pozitivní, řeč pokoje.

Ale pozor, to neznamená jen hladit a chlácholit, jen pěkně příjemně hovořit. Tak to není, vždyť Ježíš sám mluví proti farizeům a zákoníkům hodně zostra, občas jim docela i vynadá, a na penězoměnce v chrámu taky dost křičí... Mluvit dobré slovo neznamená jenom hrát si na slušňáka, ale znamená to mluvit s dobrým záměrem, sledovat dobrý cíl, tak aby mé slovo opravdu pomohlo. Je to slovo, které nechce jen bourat, ale chce něco postavit, něco budovat. Slovo, kterému jde o dobrou věc. Ne tedy jen někoho utřít a před druhými znemožnit, ale nějakým způsobem mu pomoci. Je přece velký rozdíl, jestli je kritika jenom zlá a nenávistná, anebo k dobrým věcem zacílená, dobrým duchem nesená. Když vás někdo kritizuje a vy cítíte, že se vám jenom vysmívá, že vás chce co nejvíc znemožnit a jinak nic, je to slovo shnilé a hnusné. Ale když vás někdo kritizuje, třebas i ostřeji, ale vy přitom cítíte, že mu jde o dobrou věc, a taky o vás, o vaše dobro, o váš posun, pak je to slovo, které pomáhá.

A slovo, které pomáhá, to je to, co všichni potřebujeme. Tak si vzájemně sloužíme, že si říkáme důležité věci, tak projevujeme svou lásku, své přátelství. Slovo, které pomáhá – tak je to tu řečeno – totiž přináší posluchačům milost. Slovo, které pomáhá, kterým si sloužíme, vnáší milost do tohoto světa, do lidských srdcí. Co bychom v životě byli bez slov, která nám pomohla? Bez slov rodičů, kamarádů, učitelů, přátel? Vždyť jsme na to zcela odkázáni, jsme na tom zcela závislí. Skrze slovo děje se milost v našich životech, našich srdcích. Je to něco úžasného, jakou moc a jaké možnosti má lidská řeč – a jako vlastenci musíme dodat: je to něco úžasného, že drama lidského údělu i boží dílo lásky děje se také v jazyce českém. To není samozřejmost, to je požehnání.

A proto díky za každé dobré slovo, které k nám druzí mluvili a mluví, díky za každé dobré slovo, které vyšlo i z našich úst. Díky za každé dobré slovo, které pomáhá. Je to dílo milosti, je to slovo boží.

Boží slovo, slovo lásky, tedy slovo v Kristu, to je něco, co může formovat i naše mluvení, náš jazyk, naši komunikaci s druhými. Kdo slovu božímu naslouchá a je za ně vděčný, ten už nechce s bližními mluvit shnile a zapškle, ale chce potěšovat, napomínat, ukazovat cestu, šířit naději.

Naše mluvení nechť tedy pomáhá, naše řeč ať je druhým ku prospěchu. Držme se lásky Kristovy, ta nás dobře povede. Amen