ŠEDESÁTÁ SEDMÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 13. 10. 2013

Jednou v sobotu vešel Ježíš do domu jednoho z předních farizeů, aby jedl u jeho stolu; a oni si na něj dávali pozor. Tu se před ním objevil nějaký člověk stižený vodnatelností. Ježíš se obrátil na zákoníky a farizeje a otázal se jich: Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne? Oni však mlčeli. I dotkl se ho, uzdravil jej a propustil. Jim pak řekl: Spadne-li někomu z vás osel nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned i v den sobotní? Na to mu nedovedli dát odpověď. (Lk 14,1-6)

Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?

To není jenom otázka po výkladu jednoho sporného předpisu - zda léčba nemocného je práce nebo ne, a zda se tedy smí či nesmí v sobotu vykonat. Ježíšova otázka v sobě obsahuje mnohem víc.

1. Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?, to je otázka po smyslu dne odpočinku. Jak nejlépe tento den světit? Ano, sedmý den ti má být svatý, má ti být oddělen. Tak praví přikázání desatera.

Zákoníci s farizeji měli především starost o to, aby nějakou činností, běžnou a obvyklou v jiných dnech neporušili tuto svatost, tuto oddělenost. Proto vyvinuli celý systém nařízení, který měl den odpočinku chránit. Ideálem vpodstatě bylo prožít celý den bohoslužebně, nevěnovat se ničemu jinému, a tak být svědectvím o Hospodinu.

Ježíš toto přesvědčení nabourává. Zákonická nařízení o sobotě nedodržuje, přikázání desatera chápe jinak. Den odpočinku je pro něj dnem záchrany, jakousi ochutnávkou božího království. Člověk nebyl učiněn pro sobotu, ale sobota pro člověka. Ve dni odpočinku má se boží milost rozzářit ještě zřetelněji než ve dny všední. Jde o záchranu člověka a jeho radost.

Svědectví dne odpočinku není tedy ani tak v tom, že neděláme, jako v tom, že něco dostáváme, zadarmo, bez práce. Více než zákaz něco dělat odpovídá smyslu neděle např. nedělní oběd. (I když ten taky musí někdo uvařit.)

2. Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?, to je otázka, která v sobě nese značnou dávku vzpoury. Ježíš se nevyhýbá konfrontaci, musí mu být přece jasné, že zákoníky a farizeje takto položenou otázkou nijak nepotěší, naopak, že si k nim pravděpodobně zavře dveře. Postaví se proti autoritám, přestože si na něj dávají pozor, přestože číhají. Vlastní poznání, vlastní přesvědčení nezamlčí, i když se dostane pro ně do potíží. Svědomí před Bohem je důležitější než učení církve, než předpisy a nařízení.

Za povšimnutí též stojí, že Ježíš neříká: je to tak a tak, musíš to a to, nýbrž klade otázku, vede své posluchače k přemýšlení. Neservíruje hotové pravdy jak na stříbrném podnose, nýbrž znejisťuje posluchače otázkami, vede je k vlastnímu přemýšlení. Ježíš není ideolog, nechce zákoníky a farizeje zmáknout podle svého, nýbrž klade otázky, znejisťuje domnělé jistoty, nabízí možnost přemýšlet a chápat věci nově.

3. Je dovoleno v sobotu uzdravovat, nebo ne?, to je otázka, která v sobě skrývá obrovské napětí, s nímž se setkáváme v životě často, totiž – lze v určitých případech udělat něco, co není až tak úplně podle předpisů? Lze pro dobrou věc někdy i porušit nařízení? Co je víc – paragrafy, anebo milosrdenství?

Není to jenom dnešní příběh, který nám ukazuje, na kterou stranu se Ježíš postavil, v čem viděl jednání boží. Jestliže navzdory zlověstnému zákonickému mlčení se vodnatelného dotkl, uzdravil jej a propustil, je to výmluvný čin milosrdenství, který je přednější než náboženské předpisy, než nadřízené autority, než paragrafy zákona. Jde přece o dar milosti, o záchranu z nouze, o vysvobození k novému životu. V milosrdenství je Bůh víc, než v čemkoli jiném.

Spadne-li někomu z vás osel nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned i v den sobotní?

Nechci tuto druhou otázku chápat jako Ježíšovu škodolibost, s níž demaskuje naše pokrytectví, totiž že pracujeme i v den odpočinku, když nám jde o náš majetek. Chci v tom raději vidět Ježíšovu pomocnou ruku - v tom smyslu, že apeluje na naši zkušenost: vždyť vy přece víte, co je to milosrdenství! Jde-li o osla či vola, tehdy porušíte předpis a nenecháte chudáka se trápit... Snad proto některé rukopisy v textu namísto osel uvádějí syn - nejde jen o majetek a hmotný prospěch, kvůli kterému byste zakročili, jde o milosrdenství! Syna byste tam taky nenechali, ale vytáhli ho, ať je sobota, či není...

A na to mu nedovedli dát odpověď, končí příběh. Škoda. Bylo by mnohem krásnější, kdybychom se např. divili moudrosti jeho slov a radovali se, jakou máme s Ježíšem krásnou neděli, jak se boží dílo lásky mezi námi děje. Amen