ŠEDESÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 9. 12. 2012

Povstaniž, zastkvěj se, poněvadž přišlo světlo tvé, a sláva Hospodinova vzešla nad tebou. Nebo aj, tmy přikryjí zemi, a mrákota národy, ale nad tebou vzejde Hospodin, a sláva jeho nad tebou vidína bude. I budou choditi národové v světle tvém, a králové v blesku, jenž vzejde nad tebou. Pozdvihni vůkol očí svých, a popatř. Všickni tito shromáždíce se, k tobě se poberou, synové tvoji zdaleka přijdou, a dcery tvé při boku tvém chovány budou.Tehdáž uzříš to, a rozveselíš se, tehdáž podiví se, a rozšíří se srdce tvé; nebo se obrátí k tobě množství mořské, síla pohanů přijde k tobě. (Iz 60,1-5)

Advent orientuje člověka na budoucnost. Vyhlížíme, očekáváme, Bůh je před námi, Kristus přichází. Víra nám budoucnost nenechává prázdnou, máme kam pozvedat očí svých a popatřit. I uprostřed mrákot národů, neutěšeného stavu světa, dává víra člověku naději, že budoucnost je boží, že v budoucnosti naší osobní i budoucnosti společnosti a celého lidstva ještě vzejde Hospodin, jak říká prorok Izaiáš, a sláva jeho bude vidět. Země může být přikryta tmou, národy se mohou potácet v mrákotě, civilizace se může topit ve své skepsi, dokonce i já sám jako jedinec mohu trčet ve všelijakém zoufalství a beznaději, mohu být zneschopněn, nešťasten, nemocen - a přece nemusím mít budoucnost prázdnou, přece je ještě něco přede mnou, přece nepřestává platit naděje. Pravda k nám přichází z budoucnosti a boží láska ještě neřekla poslední slovo.

To nám tedy advent nabízí: abychom se znovu soustředili na to, co se teprve stane, abychom nově očekávali světlo boží lásky, které zazáří do temnot a promluví právě k nám. Ještě se budou dít důležité věci, před námi je událost Krista! Událost, dějství, příběh, v němž lze zahlédnout smysl života, inspiraci k dílu, určitý životní program, postoj - a nakonec i naději pro čas poslední, čas umírání. Událost Krista, to vánoční Hospodinovo světlo - to je něco tak tajemného, a přece promlouvajícího, že kdo tuto událost Krista vezme vážně, ten s ní nikdy nebude hotov a vždycky znovu bude od budoucnosti čekat nové podněty, nové výzvy, novou skutečnost. Slavíme-li advent, přestáváme věci vidět černě. Ve složitém a všelijak nespravedlivém světě zazáří ještě světlo a přemůže temnotu, zvítězí nad tím, co je zlé.

Tehdáž uzříš to a rozveselíš se, říká prorok. Jen nebýt slepý a dobře se dívat. Mít oči otevřené, aby člověk dokázal vnímat způsoby boží lásky v tomto světě, všechny ty procesy, jevy a vztahy, kterými se mezi námi boží láska děje a šíří, roste a sílí, přináší užitek a radost.

Jestliže spatříš, jestliže uzříš, rozveselíš se. Uvidíš všechno nově, od narození dítěte přes všechny projevy království božího mezi námi až po naději vzkříšení. Rozveselíš se, protože dílo boží je nádherné, týká se právě i nás, a teprve v budoucnu to zažijeme všechno zřetelně a naplno. Dosud a většinou bývá naše radost, naše veselí, čímsi krátkodobým a slabým. Tmy a mrákota vždycky nám to zkazí; vždycky - a většinou velmi brzy - stane se něco, co nás uzemní, co nás srazí zpět ke skeptickému realismu, či dokonce rovnou k obavám a strachu. Není toho málo, co nás dokáže sevřít a znejistit, otrávit nám život a překazit radost. Někdy se dokonce může zdát, že je toho víc než toho pozitivního, že věci obtížné a svízelné získávají převahu. Ale teprve když spatříme slávu Hospodinovu, když pozdvihneme očí svých a popatříme národy, jak budou chodit ve světle této slávy a králové v jejím blesku, to znamená, když uvidíme, že všichni lidé, i ti nejmocnější, směřují nakonec nějak ke Kristu, že dějiny právě v této slávě Hospodinově mají smysl a cíl, pak takové rozveselení stojí za to, neboť nalézáme radost trvalou. Radost z budoucnosti.

Ale nejenom radost: tehdáž podiví se a rozšíří se srdce tvé. Nad tím vším, co v Kristu přichází, musí člověk užasnout. Podivit se. Neboť to není vůbec nic samozřejmého, naopak spíš těžko uvěřitelného. Ne nadarmo se ve vánočním příběhu několikrát ozve, že všichni (nebo rodiče) užasli, podle Kralické divili se.

Spatřit boží lásku v tomto světě, v její slávě a zároveň bezbrannosti, v její nádheře a zároveň ponížení, to znamená spatřit cosi divného, předivného, a užasnout. Je v tom jistě kus boží bázně, která se zmocnila pastýřů; té svaté bázně, která nedovolí brát věci na lehkou váhu a jen se povrchně radovat. Tehdáž podiví se a rozšíří se srdce tvé. Má to své důsledky. Naše srdce, tak často úzkostí sevřené, rozšíří se, více pojme, nalezne svůj rytmus, své uklidnění. Ti, kteří se podivili slávě Hospodinově, stávají se lidmi se širokým srdcem, tedy lidmi velkorysými a odpouštějícími. Stávají se lidmi, kteří přijímají druhé, i cizí. Tak dodává Izaiáš: Síla pohanů přijde k tobě.

V Kristu se tedy rozzáří sláva Hospodinova pro všechny národy, tj. pro všechny lidi. Jako velké ujištění a adventní povzbuzení, ale pak také i jako konkrétní křesťanský úkol, zní zaslíbení, které čteme o pár veršů dál: Nebude více slyšáno o bezpráví v zemi tvé, o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých, ale hlásati budeš spasení na zdech svých a v branách svých chválu.

A tak to je a tak to má být: sláva Hospodinova v Kristu překonává nenávist a bezpráví. Vede k chvalám a spasení. Také o tom budou Vánoce. Tehdáž uzříš to a rozveselíš se. Amen