PADESÁTÁ SEDMÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 10. 6. 2012

Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. (Ř 12,9)

Bez přetvářky... Je to vůbec možné, v životě se nepřetvařovat? Neocitáme se běžně v situacích, kdy zdvořilost a zásady slušného chování zabrání nám projevit svou nevoli, své rozhořčení? Existují vůbec profese bez profesionální přetvářky? Prodavačka přece neřekne zákazníkům - vlezte mi na záda, bolí mě nohy! Lékař neřekne pacientovi - tebe, hochu, nemá ani cenu léčit! Zaměstnanec neřekne zaměstnavateli (aspoň většinou) - šéfe, vy jste kretén! Zdvořilost, loyalita, gentlemanství - to s sebou nutně nese kus určité přetvářky, když člověk neříká nahlas, co si myslí a co cítí.

Toto je ovšem přetvářka takřka pozitivní, neboť v určitém sebezapření, zmlknutí, na pomoc dobrému vztahu. Tento způsob loyálního mlčení by snad bylo lépe nakonec ani přetvářkou nenazývat - vždyť tu nejde o pokrytectví na obranu sebe sama, nýbrž spíše o zdvořilou vlídnost, či jak se v posledních letech říká - celkem případně - o vstřícnost. Že mi lidi hned nevynadají, když na mě mají vztek - to přece není zase tak špatné.

Epištola má na mysli přetvářku opravdovou, negativní, totiž pokryteckou. Tam, kde nám nejde o gentlemanství či loyalitu, ale o uhájení vlastních pozic, o zatemnění pravdy ve vlastní prospěch; o to, abych vypadal lépe než jaký jsem. To je přetvářka, jak ji bohužel známe, to je pokrytectví - když tajíme své chyby a svá selhání a děláme se lepšími; když předstíráme vlastní dobrotu na úkor druhých, na úkor jejich důvěry či důvěřivosti. Takováto přetvářka je zlo, jehož je třeba se vyvarovat a střežit, ano - od něhož je třeba se distancovat, jak uvádí Ž 26., kde žalmista říká: s pokrytci ve spolek nevcházím. A zároveň je tato věc i jedním z hlavních bodů sporu Ježíše s farizeji: Běda vám, pokrytci, podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné nečistot! Celá 23. kapitola evangelia podle Matouše je řeč Ježíšova proti přetvářce, distance od zbožného pokrytectví.

To je věc závažná. Někdy se říká, že největší překážkou a největším pohoršením dnešního křesťanství je rozdělení církve. Myslím, že tomu tak není – mám za to, že největší překážkou a největším pohoršením dnešního křesťanství je právě zbožné pokrytectví, náboženská přetvářka, a tedy nevěrohodnost. Na to je dnes společnost - a je to dobře - velmi citlivá, když církev (jak se říká) káže vodu a pije víno. (Já toto úsloví nemám moc rád, víno přece máme pít všichni - takže raději:) když církev má plná ústa nabádání, které si sama k srdci nebere. Zbožné pokrytectví, náboženská přetvářka, odpuzuje. Po právu. Je třeba žít upřímně a říkat jenom to, čemu věřím.

Apoštol však míří ještě konkrétněji, ještě cíleněji: Láska nechť je bez přetvářky. Křesťanská láska ať je upřímná, a ne pokrytecká.

To zní dost náročně: Lze vůbec všechny milovat? Upřímně, bez předstírání? Má na to člověk vůbec kapacitu? Zdá se to téměř nemožné - někdo je nám zkrátka sympatičtější a někdo méně, člověk svým citům neporučí... Ale to je právě to, že tady nejde o city, o sympatie či antipatie; křesťanská láska neznamená mít všechny stejně rád, křesťanská láska znamená přát druhým dobré, ctít jejich osobnost a být připraven nasadit se pro ně... Toto máme činit upřímně, bez přetvářky. Ať jsme si sympatičtí nebo ne, můžeme žít ve vzájemném respektu. Nemusíme druhé klamat a ponižovat, nýbrž můžeme jim upřímně přát dobré - tak jako to přejeme i sami sobě.

Je smutné, když se mezi námi šíří intriky, oklamávání, ponižování. Nenechme se stáhnout do této žumpy. Říkejme vše na rovinu, z očí do očí. Lepší je přece ostrá výměna názorů, ale v upřímnosti, než mazat med kolem pusy, falešně a pokrytecky. Jen žádné intriky, žádné pomlouvání za zády, žádné předstírání - láska nechť je bez přetvářky.

A zase - je to vůbec možné? Dokážeme to? Vždyť my se tak rádi pobavíme na něčí účet, tak rádi si postěžujeme druhému na někoho třetího, tak rádi si sdělujeme, co ten zase provedl a co tamta zase řekla, tak rádi zesměšníme toho, kterému se něco nepovedlo... jen abychom sami vypadali lépe...

Snad proto, pro naše tvrdá srdce a naše zraňující řeči, dodává apoštol ještě slova, jež mohou být směle vyhlášena za celoživotní poslání a úkol člověka: Ošklivte si zlo, lněte k dobrému. Ošklivte si to, čemu jste se u Krista neučili, co je protibožské, co škodí a ubližuje; hnuste si zabíjení, cizoložstvo, kradení, závist - a taky právě: křivé svědectví proti svému bližnímu. Tedy - ošklivte si pomluvy, hnuste si přetvářku, nepředstírejte.

A naopak - lněte k dobrému. Lněte k tomu, co je boží. Připojte se srdcem ke Kristu, který jest milosrdenství a pravda. V jeho ústech není lest, v jeho srdci není zášť. V Kristu je i dnes naše šance. Pro nás osobně i pro celý svět. Amen