PADESÁTÁ TŘETÍ BOHOSLUŽBA DESERT - 12. 2. 2012

Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některé zrno podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je a zrno nevydalo produ. A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný a stonásobný. A řekl: Kdo má uši k slyšení, slyš! (Mk 4,3-9)

Ježíšovo slovo je apel, je to naléhavá výzva, která míří k srdci každého z nás - dělej něco v životě; nepromarni své dny; miluj, dokud čas; nedopusť, aby se tvůj život stal prázdným a povrchním; nevzdávej svůj zápas; usiluj o naplnění času dobrým, krásným, užitečným; žij pro druhé, služ jim, pomáhej; prostě přijmi boží milost, vždyť právě tak jsi přijat, tak se nemíjíš cílem, tak naplňuješ čas, který je ti vyměřen - pro radost a užitek druhých.

A rozsévač toto pozvání k milosrdenství a pravdě rozsívá světem, pořád, až marnotratně, zrna padají, slovo zní - a teď, co my s tím? Jak zareagujem, jak se postavíme k téhle nabídce života naplněného a užitečného?

Většinou nás to nechává netečné, chladné, bez odezvy. Dříve než se zamyslíme, dříve než si všimneme hlasu tichého, k lásce zvoucího, kdejaká ptákovina připraví nás o možnost slyšet a porozumět. V těch nejdůležitějších věcech býváme někdy zatraceně pomalí a nevšímaví, možnost je prchavá, šance zůstává nevyužita. Jako by obraz naší doby, dnešního člověka - to zrno padá podél cesty, tedy pozvání k lásce zní kdesi na okraji, nepadá na úrodnou půdu našich srdcí, nýbrž kdesi na periferii našich potřeb a zájmů, a hned ptáci, jiný živel, jiná a velmi rychlá informace, rychlé jednání jiných zbaví nás možnosti slyšet, zastavit se a přijmout. V mediálním věku je možná více ptáků než zrna.

Ale přesto se zrno rozsívá dál, ptákům navzdory. Často, přečasto však padá na skalnatou půdu; nemůže vzklíčit pro tvrdost našich srdcí. Snad pozvání k lásce zaslechneme, na chviličku nás zaujme, ale pro naši neoblomnost, naše sobectví, nezakoření pevně. A když přijde nápor vnějších vlivů, když se opře o nás žár a tíha dne, když se ocitneme ve víru života, láska se vytrácí, rychle mizí a vysychá. Jak rychle dobré úmysly vezmou za své, jak rychle dobrá předsevzetí jsou zapomenuta. Příliš povrchní vrstva úrodné půdy. Co nejde do hloubky, rychle podléhá náporu zvenčí a mizí.

Jiná zrna zas padají do trní. To znamená - pozvání k lásce zaslechneme, přijmeme, ale zůstává v nás slabé a obklíčené temnotou, udušované všelijakou pichlavostí a zlobou. Milosrdenství ano, ale jen někdy, jen pro některé. Oč tužší kořínek má v našem srdci pud sebezáchovy, touha po penězích, neochota se angažovat či snaha o dobrou pověst. Jak často necháme v srdci bujet závist, úšklebky a pohrdání, nevěru, zášť, zatímco lásce prostor nedáváme, necháme to semínko zarůst, zaplevelit a udusit, aniž bychom ochutnali jeho plody, aniž bychom mu dali vykvést v plné kráse.

Ale - a to je úžasné - někdy padne zrno do dobré země. Srdce dychtivá, kvalitně kypřená a hnojená, s dobrými živinami, bez trní a bodláčí; srdce otevřená a nadějeplná přijímají pozvání k milosrdenství a pravdě; a to semínko nechají v sobě vzklíčit, zakořenit a růst. To je zázrak boží lásky v člověku, to je zázrak božího království mezi námi. Slovo lze slyšet, pozvání lze přijmout; člověk může nést užitek, velký a těžko změřitelný, někdy i mnohonásobný. Lze to, lze být takto užitečný - když se člověk otevře lásce a rozmnožuje v tomto světě prostor božího pokoje, v milosrdenství a pravdě.

A to znamená, že nikdo z nás není zbytečný. Všichni máme možnost dát šanci lásce, všichni můžeme slyšet pozvání a nebránit mu. Všichni můžeme pracovat na úhoru svých srdcí a dávat prostor božímu království, boží vládě lásky.

A nakonec, jako nikdo nejsme zbytečný, tak také nikdo z nás není užitečný zcela a dokonale. Neboť přísně vzato - zrna padla do dobré země a dala užitek. Zrna dala užitek, nikoli země - říká text. Tedy Slovo, které se rozsívá, dává užitek, ne sami lidé. Avšak bez lidí to samozřejmě nejde, kvůli nám a skrze nás děje se boží království. Nejsme zbyteční, nejsme ani dokonale užiteční - ale záleží na nás. Vrcholně na nás záleží, neboť boží láska nechce vládnout v tomto světě jinak než právě skrze lidská srdce, než právě skrze tebe. Amen