PADESÁTÁ DRUHÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 8. 1. 2012

Vy jste byli povoláni ke svobodě. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. (Ga 5,13-15)

Člověk je povolán ke svobodě. Tak to vyplývá z víry v Ježíše Krista. Jakékoliv zotročení člověka je vždycky jen předběžné, jen dočasné, není v něm budoucnost, neboť člověk ve své podstatě byl stvořen a povolán žít svobodně. Jsme jistě rádi, že dnes – alespoň pokud jde o společenské uspořádání - prožíváme nejvyšší míru svobody, jakou jsme kdy v dějinách měli.

Jsme povoláni ke svobodě, svobodu máme, ale bylo by smutné, kdyby se ze svobody stalo jen zaklínadlo, jen politická floskule. Je třeba se ptát - naplňujeme svobodu dobrým obsahem? Jsou naše možnosti, v nichž nám nikdo nebrání, využívány dobrým způsobem? Jak se svobodou nakládáme, jak ji svým životem vlastně definujeme? Víme si s tou skvělou nabídkou vůbec rady, jsme jí právi, jsme jí hodni?

Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, píše se v epištole - a musíme přiznat, že právě tak si často, možná nejčastěji svobodu vykládáme: jako že si můžeme dělat, co chceme, můžeme jít jen za svým, můžeme sledovat své vlastní cíle - a prosazovat se. Prosazovat se, ať už seriózně či ostřeji, ať už slušně či na úkor druhých. Jako by se nám na svobodě právě toto nejvíc líbilo, jako by to byl hnací motor našeho počínání.

Ale víra v Ježíše Krista nabízí ještě jiné chápání svobody. Epištola obrací naši pozornost ještě jiným směrem. Nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. Svoboda může být také - a především - příležitostí ke službě, příležitostí k lásce. Být svoboden neznamená jenom, že všechno mohu, co si sám umanu (a nic jiného mě nezajímá), ale znamená především možnost vzájemnosti, kvalitu života v dobrých vztazích, kdy nemyslím jen na vlastní prospěch, ale mám na paměti i druhé lidi, nejsou mi lhostejní, a snažím se přispět svým dílem k jejich obohacení a jejich radosti, a v neposlední řadě pomoci jim v jejich nouzi. K tomu jsme povoláni, takový obsah svobody se nám nemá ztratit. Právě tuto příležitost, v které nám nikdo nebrání, můžeme využívat, tuto nabídku můžeme přijímat, tuto možnost volit.

Svoboda sobecká se zvrhne. Přestává být svobodou. Jenom tam, kde je svoboda naplněna láskou k bližním, přináší své plody a trvá.

Apoštol Pavel, který ta slova psal, cituje tu Ježíšovo shrnutí zákona: Miluj bližního svého jako sám sebe. Dokonce překvapivě z Ježíšova dvojpřikázání lásky vynechal tu první půlku - milovati budeš Hospodina, Boha svého - jako by právě v lásce k bližním byla podstata božího daru svobody. Proto se taky dnes jako evangelíci shodneme častěji se sekulárními humanisty než s náboženskými fanatiky. Kvalita života je ve službě a lásce k bližním.

Apoštol si však - podobně jako my - nedělá iluze. Dodává jasné varování (a nezapomeňme, že to píše do církve) : Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.

Nesedí to přesně na naši dobu? Já nevím, jestli se díváte na zprávy, ale já když na to kouknu, mívám přesně tenhle pocit - jako by v naší svobodě šlo hlavně o vzájemné kousání a požírání, všude samá kusadla, samí požírači! Mediální obraz je pravda trochu zkreslený, skutečnost možná tak hrozná není, ale to nic nemění na tom, že je obrovskou radostí setkat se s člověkem, který kousač a požírač není, který někde někomu pomáhá a možná za to ani nic nechce. Je radostí potkat lidi, kteří se neženou jen za vlastním úspěchem, nešplhají se po druhých za svými cíli, ale slouží někde někomu, třeba nenápadně, ani se o nich mnoho neví... Anebo se možná naopak o nich hodně ví, tam je to asi nejtěžší, služba veřejnosti je nejnáročnější, nechce-li člověk propadnout slavomamu či pokušení druhé ovládat, a zachovat si pokoru služby, pokoru lásky. Je radostí a také velkou nadějí, když např. mezi mládeží a dětmi vítězí láska nad sobectvím.

Všechno to kousání a požírání je pro svobodu nakonec nebezpečné, neboť rozkladné. Dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili! Dejte si pozor, abyste si svobodu sami nezmařili.

Záleží na každém z nás. Tam, kde žijí lidé nezištní, kteří milují své bližní a jsou ochotni pomoci, tam svoboda zůstává a je krásná... Tak si jí važme a chraňme ji. Amen