PÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 14. 1. 2007

MÁLO, TÉMĚŘ NEJVÍC

Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám?
Je jako horčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.
(Lk 13,18-19)


Nikdy nebylo tak dobře, aby nemohlo být lépe. Kdo z nás by taky byl spokojen s tím, jak svět vypadá! Vyhlížíme vždycky víc, chceme život lepší. Toužíme po krásných zážitcích, uspokojivých řešeních, po okamžicích úlevy, katarze, štěstí. Jakkoli se naše představy, naše cíle i cesty mohou lišit, touha po lepším, touha po štěstí, je nám všem společná; je to lidský úděl.

Druhou stranou téže mince je pak neustálý pocit frustrace, neboť řešení bývají málokdy uspokojivá, zážitky jen výjimečně nádherné, a myslet si, že svět se vyvíjí k lepšímu, to vyžaduje hodně silnou víru, někdy i silný žaludek. Rozčarování, resp. neustálé „rozčarovávání“ bude asi též naším společným lidským údělem.

Co dělat? Jak naložit s touto ambivalencí, s touto dvojakostí našeho pobytu na zemi?

Domnívám se, že Ježíš překonává tento náš životní přístup, resp. posouvá na jinou rovinu, když nabízí ještě jiný pohled, jakoby paralelní, pohled z hlediska božího království, božího kralování. O co jde?

Řekněme, že boží království je výraz pro dobrou boží vládu, pro vládu dobrých věcí, pro vládu lásky v našich srdcích. Boží království se samozřejmě liší od království tohoto světa, od vlád politických, je to vláda lásky v nás. A mezi námi. A tady, říká Ježíš, tady platí najednou jiné proporce. Jestliže ve tvém srdci zavládne boží království, tedy jestliže tě inspiruje milosrdenství k dobrým činům a počinům, pak už nejde jen o tvou touhu po štěstí, event. z ní vyplývající frustrace, ale jde tu o víc: o boží pohyb, na kterém se ty svou malou, avšak významnou měrou můžeš podílet.

Jde tu o změnu optiky, změnu proporcí: Jasně, toužíme po štěstí. Jistě, býváme rozčarováni. Ale zkus se na svůj život podívat ještě jinak. Vem si to dobré, co se ti snad přece jen občas povedlo, čím jsi třeba někomu posloužil, čeho si u sebe vážíš, zkrátka, o čem by se snad dalo říci, že to u Boha obstojí, že je to jeho dílo. Bude toho hodně? Jistěže ne, bude toho málo, bude to mrňavé. Je-li člověk k sobě poctivý, dobře ví, že je to jen hořčičné semínko, jen miniatura, nic světoborného. Když člověk hledá království boží ve svém srdci, spíš si uvědomuje nevyužité šance, zmařené příležitosti, to, co jsme zadusili a čemu nedali vzejít. Nicméně, ono to tu je. Boží vláda lásky je v nás a mezi námi - zpočátku miniaturní, jakoby zanedbatelná, ale je tu, klíčí a roste, a v budoucnu přinese svůj užitek! To, co je opravdu dobré, ty malé a nenápadné, skromné věci všedního dne, které se dějí v lásce a pravdivosti, ty mají mimořádný význam pro budoucnost, jejich dosah je obrovský.

Když třeba někdo drží slovo a lze se na něj spolehnout... Když mi někdo ublíží a já mu dokážu odpustit... Když se s někým na sebe zlobíme, ale pak si to vyříkáme a smíříme se... Když se zastanu slabšího... Když někdo neoplácí stejnou mincí... Když někdo řekne něco pěkného a potěší... Když někdo nezištně pomůže... atd. Málo, téměř nejvíc. Třeba víme jenom dva, co se stalo, žádnou publicitu to nemá, a přitom význam takové události je pro budoucnost zásadní. Zdánlivě malé, bezvýznamné děje, které se však nakonec ukazují jako právě ty nejdůležitější a nejpotřebnější. Maličkosti, které drží svět nad vodou. Drobnosti, jejichž význam přesahuje vše domněle slavné, domněle důležité. Miniatury, jejichž cena je nevyčíslitelná.

Způsob božího království, které už se děje, způsob boží vlády v našich srdcích, to je velká naděje a velké potěšení, neboť můžeme mít podíl na těch nejkrásnějších věcech, které Bůh nabízí, které život přináší.

Kdo tuhle optiku přijme, kdo těmhle proporcím uvěří, může se dočkat nakonec i zajímavého paradoxu - že totiž pohyb božího království nakonec uspokojí i naši touhu po štěstí. Jakoby z druhé strany, jakoby odjinud můžeme v tom všedním, zdánlivě bezvýznamném a zdánlivě zanedbatelném nalézt naplnění.

Naše touhy i naše zklamání jako by byly vetknuty do závorky a dostaly nové předznamenání, předznamenání boží. Z našeho pohledu to sice kolikrát nevypadá, ale přesto budoucnost je dobrá, život má smysl, směřujeme k dobrému cíli. I když na čas poražena bývá, přece pravda vítězí. Království boží je mezi vámi a ještě přinese svůj velký užitek. Ze semínka je strom, z miniatury mohutné a rozhodující dílo. Amen