ČTYŘICÁTÁ TŘETÍ BOHOSLUŽBA DESERT - 13. 2. 2011

Apoštolové řekli Pánu: „Dej nám více víry!“ Pán jim řekl: „Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře, a ona by vás poslechla.“ (Lk 17,5-6)

Potřebujeme více víry?

Myslím, že dnes a denně! Ve vztazích s lidmi, v práci, kterou konáme, v nepříznivých situacích - všelijakých zraněních těla i duše. Ve všem, co děláme a o co se snažíme, potřebujeme víru, že naše snaha není marná, že stojí za to s životem se prát, že má cenu bojovat proti zlu. Bez víry se nedá žít. Dej nám více víry, že život má smysl i v utrpení, dej nám více víry, že má cenu žít, přestože umřu.

Kdo z lidí by v tom více víry nepotřeboval?

Ano, potřebujeme. Ale kde pořád brát? Z jakého zdroje se občerstvovat, čím svou víru živit? To přece nejde tak jednoduše, že bych si řekl - tak já teď budu víc věřit, budu všechno vidět pozitivně, nenechám se nikdy otrávit... Víme dobře, že tudy cesta nevede, že naše předsevzetí jsou slabá, že zazáří v nějaké euforii, ale trvají většinou jen do příštího náporu zklamání či skepse. Kde pořád brát víru - tu "pozitivní nadějnost", den co den?

Ježíš na naši touhu po větší víře odpovídá překvapivě. Není to zrovna nic tuctového a nevypadá to zpočátku ani nijak zvlášť rozumně: Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře, a ona by vás poslechla.

Co to je - víra jako zrnko hořčice?

Zprvu se zdá, že Ježíš chce říci - kdybyste měli aspoň maličkou víru, aspoň co by se za nehet vešlo, už byste dokázali neuvěřitelné věci. Ale mám dojem, že tímto pochopením bychom se dostali do slepé uličky, kde by výklad textu musel končit přinejmenším rozpačitě - což nikdo z apoštolů nemá ani špetku víry? A dávalo by smysl prosit o více víry, kdyby nám měla stačit jen nějaká miniaturní?

Víra jako zrnko hořčice znamená zřejmě něco jiného než že by měla být malá. Vtip je v tom, že hořčice černá - sinapis nigra - je strom, který v Izraeli dosahuje výše až čtyřmetrové. Podobně jako ve známém podobenství o zrnku hořčičném jde o kontrast malého začátku, malého semínka, které klíčí - a velkého stromu, který dává velký užitek. Mít víru jako zrnko hořčice znamená tedy v malých začátcích vidět velké dílo, které se zhodnotí teprve v budoucnosti. Víra zpočátku nenápadná, jakoby až zanedbatelná, takže se nám jí zdá málo a chtěli bychom jí více, ve skutečnosti je úžasnou silou, která znamená pohyb vpřed a která působí v dějinách nadmíru užitečně.

Ježíš tedy říká, že velká víra není to, když se v současném okamžiku cítím silný, duchovně na výši a odolný vůči náporům skepse a nejistoty, nýbrž že víra je spolehnutí na budoucnost, zaměření na to, co přichází a co bude a co má být. Víra je naděje v boží budoucnost, která zhodnotí malé začátky. I když si sám v současné chvíli mohu připadat slabý, bezmocný a rezignovaný, můžu mít výhled do budoucnosti, mohu vidět boží dílo lásky, které se děje a které jednou vykvete v plné kráse a přinese nejkrásnější plody.

Ježíš nás tedy nenabádá, abychom měli malou víru, ani nás nepeskuje, že nemáme žádnou a měli bychom jí mít aspoň špetku. Ale ukazuje nám, v čem je vlastně víra velká: když za malými začátky, nenápadnými skutečnostmi lásky, vidí člověk velké dílo, které se děje pro celý svět a které roste. A když i svůj vlastní život spatříme takto z nadhledu - jako malý začátek velké budoucnosti, jako malé semínko lásky, která jednou naplní všechnu zemi, pak nám nic nebude nemožného: žádná síla a žádná mocnost nebude už tomuto dílu překážkou. Mít naději v boží dílo lásky, které i mě a právě mě se týká, to je něco, proti čemu všechny mocnosti světa, včetně přírodních zákonů, jsou něčím druhořadým. Nejde samozřejmě o takové nesmysly jako přesazovat moruše do moře - to je jen záměrně absurdní příklad, jak doufání v budoucnost může postavit naši přítomnost na hlavu. I ten přírodní zákon lidské smrtelnosti, tak neměnný a drtivý, stává se skrze lásku (díky lásce) jen relativní. Kristus zemřel, a přece je živ. Kdo s ním umírá, s ním žije. Nic v tomto světě nedokáže nás odloučit od lásky boží, která je v Kristu Ježíši, našemu Pánu.

To je ta víra, která - jak se říká - hory přenáší, totiž víra, která dokáže nově a nečekaně měnit svět k lepšímu, navzdory tíživým okolnostem. A když vidím víru, lásku a naději některých lidí, zdá se mi, že moruše už dávno létají. Amen