DVACÁTÁ SEDMÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 10. 5. 2009

Jedné noci měl Pavel vidění, v němž mu Pán řekl: „Neboj se! Mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto městě patří k mému lidu.“ (Sk 18,9-10)

Zvěstovat evangelium Ježíše Krista bývá leckdy riskantní záležitost. Mluvit a nemlčet je nebezpečné. Celá kniha Skutků apoštolských, která popisuje působení apoštola Pavla, je plná odporu, konfliktů, zatýkání. Pavel mohl mít dost důvodů ke strachu. Slyší však slovo Ježíšovo: Neboj se. A po Pavlovi, kolik bylo křesťanských mučedníků, kteří pro slovo o Kristu trpěli, byli zatýkáni, týráni, popravováni. A ještě před pár lety, za komunistů, mohli být lidé pro slovo o Kristu vyhazováni z práce, šikanováni, ostouzeni. Ještě mezi námi chodí i ti, kteří byli pro Krista vězněni.

Nám dnes nehrozí žádné vězení, žádná šikana, žádné cílené pronásledování. Žádného postihu se za svou víru nemusíme bát. A přesto určitý strach v nás je. Neboť zvěstovat Ježíše Krista znamená mluvit o lásce a pravdě – a tomu se mnozí posmívají. Znamená to hlásat, že láska není bez pravdy a pravda není bez lásky – a to mnozí i dnes neradi slyší, a čím konkrétnější budeme, tím více nás budou za naše slova nenávidět. Mluvit a nemlčet znamená zastávat se slabých – a to je přinejmenším nevděčné, někdy též riskantní. Mluvit a nemlčet znamená postavit se proti násilí, ať zleva či zprava, a to nám mnozí neodpustí. Je podstatou víry zápasit proti zlu, i proti zlu organizovanému, a to něco stojí, to nepůjde jen tak lážo plážo, on nám dříve nebo později možná někdo namlátí.

Ano, strach máme: vystoupit veřejně proti zlu. Jít s kůží na trh, jasně se vyslovit. Strach máme. Ale Kristus říká – neboj se, mluv a nemlč, protože já jsem s tebou! Já jsem s tebou – to znamená: Kristus je v tom s námi! Taky si tohle musel probojovat, taky musel sebrat odvahu a jít proti proudu, vystavit se proti silám zla. Je v tom s námi, a to nás posiluje, neboť on je vítěz, na jeho příkladu vidíme, že se i rozbitá huba vyplácí v zápase za lásku a pravdu, za boží království.

Já jsem s tebou a nikdo ti neublíží! To zní divně, lidi nám přece mohou ublížit, a hodně, o tom není sporu. Ale asi jde o to, jak já to beru – totiž, co mi opravdu může ublížit? O co tu jde? Nebojte se těch, kteří mohou zahubit tělo, říká se na jiném místě, bojte se toho, který má moc zahubit tělo i duši. Nějaký nácek si může myslet, kdovíjak mi ublížil, když mi třeba nafackuje, ale... neublížilo by mnohem víc mé duši, kdybych nemluvil a mlčel? Kdybych nechal zlo řádit a nehájil věc božího království v tomto světě? Co víc ubližuje – nějaké problémy s lidmi, nebo zrada vlastní víry, zrada Krista, zrada lidskosti?

A nakonec – říká se tu úžasná věc: Mnozí v tomto městě patří k mému lidu. My o nich možná ani nevíme, neznáme se. Ale když se nebudeme bát a nebudeme mlčet, když se postavíme proti násilí a zlovůli, s překvapením zjistíme, co lidí je v tom s námi, co lidí hájí věc božího království, i když tomu třeba tak neříkají. Solidarita těch, kteří stojí na straně práva a spravedlnosti, na straně nenásilí, na straně - ano - pravdy a lásky, bude nakonec nečekaná, překvapivá a obrovská. Mnozí v tomto městě vidí věci dobře, mnozí v tomto městě si uvědomují, co je třeba. Takže žádný strach, nejsme sami, nebojme se a nemlčme. Amen