DVACÁTÁ PRVNÍ BOHOSLUŽBA DESERT - 9. 11. 2008

ČASY ŽRAVÉ, ČASY HRAVÉ

Velice se budu radovati v Hospodinu a plésati bude duše má v Bohu mém; nebo mne oblékl v roucho spasení a pláštěm spravedlnosti přioděl mne. (Iz 61,10)

Jak to teda dneska s námi je? Opravdu musí být všude podvody, lži a zlodějina? S poctivostí už nedojde se nejdál? Lež nemá krátké nohy? Dobrák od kosti je tu leda pro smích?

A nejde jen o ty, na které je víc vidět! Jde o mentalitu společnosti, o prostředí k životu; jde o myšlení a postoje každého z nás - jednotlivě i v celku. Věříme ještě v právo, spravedlnost a pravdu? Nepropadáme se do bažin lhostejnosti, kde už nás nespravedlnost ani nerozčílí, kde už jen pokrčíme rameny či mávneme rukou?

Kam to může vést? Co člověk, jemuž se stane křivda a pomoci se nedovolá? Smutné by byly konce, kde by člověk nedošel žádného zastání, kde by řádily jen bestie srdce tvrdého, „všehoschopného“. Společnost, kde převládá bezpráví, maří prostředí k životu - sami se tak zbavujeme vlastní svobody.

Na druhou stranu - jsme realisté a známe se. I kdybychom se s bezprávím nikdy nesmířili, i kdybychom aktivně bojovali proti lžím a podvodům, angažovali se ve společnosti za právní stát, přesto vždycky ještě víme, že nikdo z nás není imunní, že také my sami dopustíme se občas nějaké nepoctivosti, nějakého podvůdku, zalhání či kamufláže. Kdo je bez viny? Kdo je čistý jak lilie? Kdo o sobě může říci - já jsem ten stoprocentní, já jsem vždycky poctivý a pravdivý? No - a co pak chcete kázat druhým, když jste na tom podobně? Pokrytče, vyjmi nejprve trám ze svého oka... Když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy... Kdo jsi, že si troufáš soudit druhé?

Jak to tak pozoruju, většinou řešíme tento rozpor dvěma způsoby:

1. Vlastní hříšky tutláme a na nespravedlnosti druhých nadáváme. To je běžný a nejčastější přístup - vlastní selhání skrývat a na selhání druhých upozorňovat a nad nimi se rozčilovat. Je jistě dobře pro konkrétní případy, když se k nespravedlnosti nemlčí, když veřejné mínění je bezprávím pobouřeno - ale řeší se tak podstata? Není to jen hašení požáru, k jehož vzniku sami přispíváme? Budeme si hrát na spravedlivé, dokud se i na nás něco neprovalí?

2. Opačný extrém: Nemám čisté svědomí, raději tedy pomlčím. Co se do toho budu plést, já nemám co mluvit. Nejsem o moc lepší, tak budu zticha, nebudu nikoho kritizovat. Nemám právo soudit. Takový přístup vypadá pokorně, někdy i velmi zbožně, ale v podstatě je to rezignace. Ochromení, které neřeší vůbec nic. Naopak - jen nabízí zlu širší pole působnosti.

Co s tím? Jak skloubit vlastní nespravedlnost s bojem proti bezpráví? Jak vědět o vlastní nedostatečnosti a přitom kritizovat druhé? Jak se nebát a nemlčet?

V bibli vidím ještě jiný přístup, přístup „prorocký“: Velice se budu radovati v Hospodinu... neboť pláštěm spravedlnosti přioděl mne. Měřítkem pro naše rozhodování, zda a jak se zastat bližního, nemusí být jen rozhořčení nad křivdami, jen vztek či bezmoc, anebo zase obavy z vyzrazení a veřejného propírání našich vin. Hlavním impulsem našeho boje proti tomu, co škodí, může být něco, co bych nazval „veselá vděčnost“. Veselá vděčnost, že je tady ještě jiná instance nad soudy lidskými, nad vinami našimi i vinami těch druhých. Že je tady síla, před níž se nedají skrýt selhání naše ani selhání jiných, ale která zároveň zmocňuje k zápasu proti sviňárnám, k zápasu o člověka. Velmi se veselím z Hospodina, neboť mě zahalil pláštěm spravedlnosti. Soudce nejvyšší, dárce života, nás halí do svého roucha spasení a spravedlnosti, to znamená - je možno se o něco snažit přes vlastní nedostatečnost. Takže ani moralismus, ani rezignace. Veselá vděčnost nás vyzbrojuje do bojů o právo a spravedlnost - i navzdory našim vlastním vinám. Lidská spravedlnost je nakonec vždycky problematická. Ale ještě je tu spravedlnost jiná, kterou sice nemáme ve své moci, ale která nás přiodívá, která nás inspiruje, takže se už nebojíme a nemlčíme. A promluvíme proti podvodu, proti lži, proti nespravedlnostem. Kdo se veselí z tohoto oblečení, z tohoto ospravedlnění božího, ten pak i dnes nadále věří, že skutečně s poctivostí nejdál dojdeš, že lež má opravdu krátké nohy a že dobrák od kosti je hoden úcty.

Takto tedy ovlivňujme mentalitu společnosti: vděčně se veselme z Hospodina: on dá své spravedlnosti vzklíčit (v.11). Amen