DRUHÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 8. 10. 2006

HLEDÁM POKLAD, HLEDÁM POKOJ

Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Mt 6,19-21

Co je mi v životě drahé? Na čem mi záleží, o co stojím, za čím jdu a co mám rád? Život nabízí fantastické spektrum možností, pestrý vějíř věcí, jevů a hodnot, k nimž mohu svým srdcem přilnout. Nejsem v tom nijak omezen, jsem svoboden - mohu toužit, po čem chci, mohu si něco přát, o něco usilovat, z něčeho se radovat.

Co to tedy je, to tvé drahé? Tvůj poklad, tvé věci v životě nejcennější?

Není to tak jednoduchá otázka, jak to možná na první pohled vypadá. Kdybychom šli teď nahoru a na chodníku se lidí ptali, co je pro ně v životě nejcennější, pravděpodobně by odpovídali: zdraví, rodina, práce, přátelství... Jistě.. to jsou enormně důležité věci, na těch lpíme, ale... je to opravdu to nejcennější? Co když zdraví neslouží, co když rodina se hroutí nebo se úplně rozpadla, co když práce není nebo jen blbá, co když přátelé mě zradí - znamená to, že o to nejcennější přicházíme? Že život mi ukřivdil, ano a rovnou - Bůh mi ukřivdil?

Ježíš říká - neukládejte si poklady na zemi, ale v nebi. Většinou se to vykládá prvoplánově: nemysli si, že nejdůležitější jsou peníze a majetek, žij duchovním životem. Takový výklad rozhodně není špatný, nejen že k němu opravňuje souvislost celé kapitoly, ale v dnešní době, kdy tady zuří náboženství hmotného zisku, je i velmi aktuální. Ano, je to tak - v životě nejde jen o prachy, jde o víc, jsou tu věci důležitější. Nicméně, je tato alternativa - peníze versus duchovní život - jediná možná? Je to ten nejzásadnější protiklad, který je v Ježíšových slovech obsažen? Zkusme jít ještě hlouběji - co to vlastně znamená ukládat, resp. neukládat poklady na zemi a ukládat je v nebi?

V tříposchoďovém světě starověku označovala země sféru lidskou, naše pozemské putování, naše zákonitosti a vztahy. To, co je nám vlastní, poznatelné. Nebe naproti tomu označovalo sféru božskou, totiž dimenzi života, kterou nemáme ve své moci, která je vzdálená a tajemná, avšak všude nad námi, všude s námi - a bez níž by nebylo ani země, ani nás.

Neukládejte si poklady na zemi pak tedy může znamenat: nepovažujte za nejcennější to, co znáte, co je vám vlastní, nepřilněte k tomu, co je uzavřeno vašimi zkušenostmi a vaším poznáním, neboť to je všechno pomíjivé a můžete o to přijít. Rozpadá se to stářím a různí zloději, nejpozději smrt, vám to všechno seberou. Nemějte tedy za nejcennější zdraví, peníze, rodinu, práci a podobně, o to všechno - někdy postupně, někdy najednou - přijdete. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez, žádné stáří, a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Kde o ně přijít nemůžeš. Pokládejte za nejcennější, co je nad vámi, co není uzavřeno vašimi zkušenostmi, zákonitostmi a zážitky, nýbrž co je otevřené, budoucí, sice možná vzdálené a tajemné, ale zároveň s námi a před námi, co platí, co přichází, přestože my se hroutíme v nemocech a zklamáních, přestože umíráme.

Tímto směrem chci hledat a ukládat svůj poklad. Boží království. Boží kralování. Vláda boží lásky, která nás přesahuje a přitom je tu pro nás. Milosrdenství, které nás předchází, pozvedá a posiluje, které můžeme přijímat, v něm žít a předávat je dál.

O ničem cennějším nevím. Hledám poklad, hledám pokoj.

P. S.: To neznamená, že člověk bude žít s hlavou v oblacích, jen ve vytržení zírat k nebesům. Nikoli. Co tu stojíte a hledíte k nebi?, slyší také učedníci, zas v jiné chvíli, když byl Ježíš vzat vzhůru, do sféry boží. Poklad v nebi je nejen pokoj v duši, ale zpětně i radost ze života, i starost o věci pozemské, teď už jinak.

Ukládejte si poklady v nebi, ale do nebe jen nečumte. Běžte něco dělat a žijte naplno, žijte v milosrdenství. Amen