STO DEVÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 9. 12. 2018

Aj, já konec učiním všechněm, kteříž tě trápiti budou v ten čas, a zachovám kulhavou a zahnanou shromáždím. Způsobím jim chválu a jméno po vší zemi, v níž pohanění nesli. V ten čas přivedu vás, v ten čas, pravím, shromáždím vás, nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, když zase přivedu zajaté vaše před očima vašima, dí Hospodin. (Sof 3,19-20)

Každý máme svá trápení. Jsou věci, se kterými si nevíme rady, rádi bychom je změnili, ale nejde to. Mohou nás trápit druzí lidé, naše nebo jejich vztahy, mohou nás trápit různé situace, stav, v němž se nalézáme a s nímž nelze pohnout. Jsou trápení zlá, velká, jako když např. nedokážeme zachránit milovaného člověka, když nám nešťastný vývoj událostí přerůstá přes hlavu, ale hodně znepříjemnit život nám dokáží i trápení malá, která sice nejsou nijak fatální, ale přesto nás vyčerpávají a vysilují.

Máme v podstatě dvě možnosti – buď nás naše trápení budou tak sužovat, že jim začneme podléhat, a nakonec se necháme utrápit, anebo jim budeme čelit nadějným výhledem, doufáním v nový věk, v nový čas boží budoucnosti. Text z proroka Sofoniáše říká – a proto je to také velmi krásný text adventní – že jednou přijde čas, kdy všemu trápení bude konec. Ti, kteříž tě trápiti budou, tedy např. nemoc, nenávist, rezignovanost, lhostejnost, sobectví, neochota, arogance, neúcta atd., atd. - ti všichni to mají spočítané. Přijde čas, kdy dohrají svou trapitelskou roli, kdy zavěje boží vítr a tohle všechno odfoukne jako plevy, a nastane jiný čas, jiný způsob, jiný život. Tak smíme doufat, a tak se smíme potěšovat ve všem trápení – že boží čas je před námi, že všechna svízel je jenom dočasná, a my se nemusíme nechat životem zničit, otrávit a zlými věcmi utrápit, nýbrž že můžeme vyhlížet a i aktivně podporovat čas, kdy všemu trápení bude konec, kdy ani smutku, ani žalu, ani bolesti, ani pláče už nebude.

To neznamená, že všechno hodíme za hlavu, že se staneme nezodpovědnými či cynickými. Naopak, budeme aktivně usilovat o přemožení toho, co člověka svírá a drtí. Odpovědnost a statečnost lidského zápasu proti zlému tu není podrývána, naopak posilována! A nic neváží argument, že se jen tak utěšujeme, že si nový věk jen tak namlouváme. To není nějaký laciný dějinný optimismus, že bychom si chtěli život nějak usnadnit, nějak narůžovo nalakovat. Před lidským trápením oči nezavíráme, víme o něm, počítáme s ním. A přesto věříme, že to není definitivní stav.

Ano, člověk může být životem všelijak usmýkán. Můžeme být zdecimovaní, vyčerpaní, unavení. Ale výhled k boží budoucnosti nám nikdo nemůže vzít. Máme naději, máme kam směřovat. Zachovám kulhavou a zahnanou shromáždím. Velké trápení dokáže člověka ochromit a vykolejit, někdy i zcela zneschopnit. To se může stát, můžeme být ochromeni ve svých životních funkcích, můžeme být zahnáni do kouta – a přece boží dílo s námi pokračuje, není to náš konec, on kulhavou a všelijak chromou zachová, do kouta zahnanou zase přivede zpět. To se týká jak nás jednotlivců, tak také – a to byl původní starozákonní smysl – i celé pospolitosti. Kulhavá a do kouta zahnaná dcerka Sionská, tedy společenství lidu, společnost – i takto můžeme tomu zaslíbení rozumět. Zdecimovaná společnost neskončí, nezmizí, ale bude zachována a bude žít, bude se shromažďovat. Tak to tu u proroka máme – Hospodin říká: kulhavé a zahnané způsobím chválu a jméno po vší zemi, v níž pohanění nesli.

Naše rozmanitá trápení jsou tedy jen dočasná. Naše dobrá identita přijde ještě ke slovu, ano bude hodna uznání a chvály. V ten čas přivedu vás, v ten čas, pravím, shromáždím vás. Nebo dám vám chválu a jméno mezi všemi národy země. To nebude obnovená identita díky našim schopnostem. Našemu úsilí a naší dokonalosti. Ne, to bude boží dílo, z boží milosti. Hospodin sám bude ten, kdo přivede i naše zajaté, tedy ty, kteří si už sami nijak pomoci nemohli. Je to boží čas, který je před námi, je to nová skutečnost, nový svět, který Pán Bůh tvoří a v něm s námi počítá.

Takový je náš adventní výhled proti všemu trápení. A my se radujeme, že v Ježíši Kristu se toto dílo již začíná dít. Vždyť díky němu my všelijak kulhaví a zahnaní statečně zápasíme, díky němu jsme zachováni a shromažďujeme se. A díky němu, díky tomu dobrému, co v nás působí, máme i chválu a jméno mezi lidmi. Je to nový věk, který nám Pán Ježíš Kristus otvírá. Je to nový život, kde nehraje hlavní roli trápení a svízel, nýbrž milost a naděje. Kristus přichází, a tento nový rozměr, nový přístup k životu nám otvírá, umožňuje, nabízí a dobrými věcmi naplňuje.

Radujme se tedy, že přes všechna naše trápení můžeme vidět dál, vidět kupředu. Amen