STO ČTVRTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 11. 3. 2018

Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít, neboť všechno neprospívá všem a ne každý má zalíbení ve všem. Nebuď nenasytný při žádném hodování a neoddávej se cele jídlu. V hojnosti pokrmů číhá nemoc a nestřídmost má blízko k nevolnosti. Mnozí skonali pro nestřídmost; kdo se umí ovládat, prodlouží si život. (Sir 37,27-31)

Články o zdravém životním stylu, o zdravém stravování či boji s nadváhou patří k nejvděčnějším a nejčtenějším. Naše doba je přímo posedlá zjišťováním, co nám škodí a co nám naopak prospívá. Míněno ovšem ve starosti o tělo. Bohužel ve starosti o duši tak dojemnou péči neprojevujeme ani zdaleka. A tak se vědecké týmy předhánějí v publikování nových poznatků, a nová a nová doporučení se střídají jako na houpačce. Takže např. mléko nebo vejce nebo káva jsou jednou zdravé a jindy nezdravé, a pak zase naopak atd., stále dál, dokola a znovu.

Náš text jako by byl nějakým dávným, starověkým předobrazem současné starosti o zdravý životní styl. Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít. Vypadá to jako biblický prazáklad všech těch nekonečných článků v novinách a časopisech, nicméně dva podstatné momenty v sobě tento text obsahuje navíc oproti dnešní publicistice, a u těchto dvou momentů bych se rád zastavil.

Za prvé, nemůžeme přehlédnout to zvýraznění: sám sebe. Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít, neboť všechno neprospívá všem a ne každý má zalíbení ve všem. Jde tedy o zkoumání sebe sama, o sebezpyt, jak se dříve pěkně říkávalo. Jistě, lékařská věda se všemi poznatky k tomuto zkoumání určitě patří a přispívá, všichni jsme stejný živočišný druh, ale zároveň platí, že každý jsme jiný. Všechno neprospívá všem a ne každý má zalíbení ve všem. Jsme jedinečná, neopakovatelná individua, a po celý život máme zkoumat a poznávat, co právě nám, co právě mně, škodí a neprospívá. Přečíst si zajímavý článek s obecnými vědeckými poznatky je jistě užitečné, ale je to jenom část onoho sebezpytu, o který jde. Neméně důležité je totiž pokoušet se porozumět sám sobě, umět naslouchat signálům takříkajíc zevnitř, z našeho organismu, našeho těla, naší duše. Je jenom otázka, zda v době, kdy jsme zahlceni informacemi zvnějšku, jsme vůbec schopni tyto informace zevnitř postřehnout a slyšet. Proto právě dnes jsou tak důležité chvíle modlitby, kontemplace, chvíle ticha, chvíle naslouchání sobě samému.

Za druhé, ta formulace se nemusí týkat pouze těla. Synu, sám sebe zkoumej po celý život, poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít. To je trochu širší záběr, než jenom přemýšlet, které potraviny jsou zdravé. Vyjadřuje se tu vlastně velká odpovědnost jednotlivce za vlastní život. Máme si umět odepřít to, co nám škodí! To se netýká jen jídla, to se týká celkového přístupu k životu, odpovědnosti za dar, který nám byl svěřen. Sebedestrukce je samozřejmě možná, máme k ní svobodu, ale otázka je, komu je prospěšná, komu tím pomůžeme – a co tím vlastně vyjadřujeme o svém vztahu k dárci života. Pokud sebedestrukce nenese známky oběti či apelu, pak je tragická a bible k ní nijak nevybízí. Naopak – bible vede k vděčnosti, odpovědnosti a péči. Poznej, co ti škodí, a uměj si to odepřít – to může na druhou stranu vést někoho i k úzkoprsosti, škarohlídství a puritanismu, ale to nám myslím nehrozí, však se lze dočíst u Sírachovce, že máme vínka popíjet a radovat se ze života!

Podívejme se na to takto: Co nám škodí nejvíce? Není to nenávist? Není to závist? Není to sobectví, bezohlednost, nepřejícnost? To si umějme odepřít! Toho se vyvarujme!

I když tyto možnosti interpretace text nabízí, přece jen se věnuje – a to je možná překvapivé – především jídlu. A doporučení knihy Sírachovec se zcela shodují s doporučeními dnešní medicíny: Nebuď nenasytný při žádném hodování a neoddávej se cele jídlu. V hojnosti pokrmů číhá nemoc a nestřídmost má blízko k nevolnosti. Mnozí skonali pro nestřídmost; kdo se umí ovládat, prodlouží si život. Ne náhodou křesťanství tradičně považovalo obžerství za hřích. Cesta je ve střídmosti. Nejen proto, že střídmost je zdravá pro tělo, ale také proto, že střídmost je zdravá pro duši. A je to zároveň možnost, bohužel dosud spíše nevyužitá, jak se podělit s hladovějícími. Fakt, že v našich hypermarketech se zlikvidují tuny a tuny zcela kvalitního jídla, zatímco jinde tisíce lidí umírají hladem, to je naše šílená vina, a doufejme, že už se s tím konečně něco dělá.

Na závěr ještě jednu otázku. Text tvrdí – a je to zcela v souladu s dnešními články na toto téma – že zdravý životní styl znamená prodloužit si život. Nevím.. třeba mě zítra šlakne, a pak budete na toto mé kázání vzpomínat s notnou dávkou sarkasmu... Je jistě správné usilovat o co nejdelší život, souvisí to s tím, co už jsme řekli – že člověk má být odpovědný a vděčný za dar života. Ale je délka života veličinou zásadní a rozhodující?

Na tuto myšlenku můžeme těžko přistoupit. Mnozí skvělí lidé zemřeli mladí a jejich krátký život obsahoval kvality, na něž nějaký zločinec, který se dožil stovky, vůbec nedosáhl.

Nehledě k tomu, že náš Pán a Spasitel vysokého věku také nedožil. A přece jeho život obsahoval něco podstatného a zásadního, z čeho žijeme všichni. Délka života tedy není hodnota absolutní a rozhodující, i když se samozřejmě snažíme život prodlužovat, jak to jen jde. Délku života vposledu nemáme ve svých rukou, můžeme však své dny naplnit dobrými okamžiky, můžeme rozdávat potěšení a povzbuzení, můžeme šířit lásku a odpuštění, můžeme konat dobré dílo ku pomoci bližním. Žijme tedy vděčně, skromně a odpovědně. Amen