STO DRUHÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 14. 1. 2018

Protikladem zla je dobro, protikladem smrti je život, podobně protikladem zbožného je hříšník. Tak hleď na všechna díla Nejvyššího: jsou vždy v páru, jedno je protikladem druhého. (Sir 33,14-15)

Protikladem zla je dobro. Je úžasné, že ve světě, kdy už se jako lidé nejsme schopni shodnout téměř na ničem, tato hypotéza pořád ještě funguje. Přesněji řečeno – protikladem nějakého zla je nějaké dobro, neboť nevíme vždycky přesně, co v kterou chvíli je zlé a co dobré, nevíme, jak přesně zlo a dobro definovat, jen tušíme, jen hledáme, jen věříme. Ale že zlo a dobro jsou v protikladu, o tom nepochybujeme. Je to jakýsi základní civilizační modus, bez něhož se patrně nedá o věcech seriózně uvažovat. Vštěpujeme si jej odmalička – nejen proto, že rodiče svým dětem čtou pohádky, kde střet dobra a zla je základním principem, nýbrž také proto, že rodiče vedou své děti příkladem, výchovou, slovy – a dítě ihned, od začátku v tomto protikladu vyrůstá a hledá si svou cestu.

Ten základní protiklad dobra a zla nějak zřejmě souvisí s nevyhnutelnou lidskou zkušeností, že protikladem života je smrt. Odtud zřejmě roste nazírání skutečnosti jako na svár dvou veličin. My jakožto lidé smrtelní nemůžeme jinak, než si uvědomovat protikladnost všeho, vidíme skutečnost jako neustálý zápas života se smrtí, a také zápas dobrého se zlým. Zápas dobrého, které slouží životu a podporuje život v jeho nejlepších možnostech, proti zlému, které neustále naopak tyto nejlepší možnosti nějak sráží, deformuje a zatemňuje.

O tomto zápase svědčí bible především: protikladem smrti je život. Protikladem zla je dobro. Všimněme si toho pořadí – ne protikladem života je smrt, nýbrž protikladem smrti je život. A ne protikladem dobra je zlo, nýbrž protikladem zla je dobro. Neboť právě smrt a zlo snaží se vzbudit dojem, že jsou fatální, nepřemožitelné, že vždycky zvítězí a všechno zahladí. Ale bible nás zve k naději, my ten protiklad můžeme vidět i obráceně – nad smrtí vítězí život, nad zlým vítězí dobré. O to jde, to je podstata. Kdo takto věří, je věřící.

Protiklad je tedy zřejmý. Otázka zní – věříme opravdu, že život vítězí nad smrtí? Že vítězí dobré nad zlým?

Text zaměří pozornost na nás samotné, záleží to tedy do značné míry právě jen na nás. Podobně protikladem zbožného je hříšník. Máme to také nějak ve své moci. Také my se v tom zápase angažujeme a přispíváme, že se vážky kloní na jednu či druhou stranu. V tom zápase nemůžeme zůstat stranou, hrajeme ho, ať chceme nebo ne.

S tím je velká potíž. Protiklad zbožný versus hříšník zdaleka není tak jednoznačný, a už vůbec ne obecně sdílený. I kdybychom tyto pojmy interpretovali co nejsoučasněji, tedy např. tak, že jde o protiklad člověka, který se málokdy dopouští zlého narozdíl od člověka, který se zlého dopouští častěji, pak přesto cítíme, že protikladnost není v tomto případě tak zřejmá jako v případech předešlých. Neboť jsme lidé omylní a slabí, a nikdy nemáme jistotu, jaké má naše jednání účinky, čemu posloužilo. Nikdo přesně nevíme, zda jsme se zachovali zbožně či hříšně, spíš to vypadá většinou tak, že je to nějak namixováno, víceznačné, nepřehledné, složité. Lidi se nedají jednoduše dělit na zbožné a hříšníky, v každém z nás se to sváří, v každém se to mele – jak tedy chápat tento protiklad?

Přes všechnu relativizaci musíme vědět, že protiklad v lidském jednání tu je. Etiku nemůžeme vzdát. Jsou činy zlé a jsou činy dobré. Nemít víru, tak jsme odkázáni jen na společenský konsenzus, a možná si snadněji vždycky všechno omluvíme. Ale kdo věří, a to i tak, že se nechá formovat božím Slovem, ten má měřítko, má kritéria, a může sám sebe vidět kriticky a pravdivě. I když se to v nás všelijak míchá, ten protiklad tu je a my o něm víme. Bible se např. vůbec nerozpakuje říci o nějakém králi, že činil, co bylo zlé v očích Hospodinových, i když ten král třeba taky vykonal leccos dobrého, a naopak dokáže vyjmenovat o jiném králi, co všechno vykonal dobrého, i když je pravděpodobné, že taky nebyl dokonalý. I dobří lidé se občas dopustí něčeho zlého, stejně jako zlí lidé občas udělají něco dobrého. A přesto není všechno jedno, přes jakoukoli relativizaci lidského jednání základní protiklad formovaný božím Slovem tu je, je nutný a žádoucí. Co je zlé, nemá se dělat. A co je dobré, má se dělat.

Tak hleď na všechna díla Nejvyššího: jsou vždy v páru, jedno je protikladem druhého.

Jako křesťané můžeme to nakonec vidět vděčně: v tom základním sváru, ve všech protikladech, vážky převážily na stranu dobra, na stranu života. Kristus je událost tak závažná, tak hluboká a rozhodující, že nic zlého, ani hřích, ani smrt už zvítězit nemohou. Láska je víc než zlo. Pane, děkujeme. Amen