DESÁTÁ BOHOSLUŽBA DESERT - 10. 6. 2007

VDĚČNÉ A VĚČNÉ

Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“ Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“

Je celkem normální, že Ježíš taky spoustu lidí nebaví a nezajímá. Ne že by se s ním nesetkali, ale prostě je nezaujal, třeba něčím i popudil, a tak se sebrali a šli po svých. Takových bylo mnoho, říká text, a je to údaj přiměřený i naší zkušenosti, neboť takových lidí je i dnes opravdu mnoho, ne-li většina (i když tady samozřejmě musíme vzít v úvahu, že lidi dneska mohla otrávit spíš církev, než Ježíš sám).

Každopádně, stává se to, je to normální, a Ježíš jako by tu možnost nechával otevřenou pro všechny: I vy chcete odejít?

Ta otázka je možná hořká, ne zrovna veselá, ale já jsem rád, že ji v bibli máme, protože ukazuje Ježíše ne jako sebejistého, arograntního poloboha, nýbrž jako člověka lidského, plného nejistoty a obav, který nechce nikoho manipulovat, nechce nikoho převálcovat. To není panovačný šéf, který zuří, že se mu dílo rozpadá, to je služebník, který lituje nevyužitých šancí.

I vy to chcete zabalit? Taky vzdáte cestu božího království? Rezignujete na stav světa? Nebudete zápasit o kvalitu života?

Šimon Petr mu odpověděl: Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.

Z té odpovědi je znát velká porce důvěry a taky vděčnosti. Ke komu bychom šli? Kdo jiný by nás měl zajímat víc? Kde jinde bychom našli takovou moudrost a takovou hloubku? Člověk, který vsadil na Ježíše, který jím byl osloven, má mu být za co vděčný. Uvědomuje si to duchovní bohatství, které od něj přijímá.

A to se taky stává. Nejen, že mnoho lidí odchází, protože je Ježíš nezaujal či popudil, ale také jsou tu případy, kdy lidé jsou zasaženi a nadšeni Ježíšovým slovem, přijímají je jako největší moudrost pro svůj život a jsou za to pak patřičně vděčni. A ta vděčnost je důležitá, neboť vděčnost zakládá etiku. Obecně a zjednodušeně řečeno - kdo žije vděčně, neubližuje. Kdo naopak žije nevděčně, škodí.

Ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. Ty máš slova skutečné kvality. Mluvíš o životě, který obstojí, který přetrvá, který je boží, věčný. Učíš dobře žít. A proto se tě držíme, proto jdeme s tebou, protože tohle hledáme a u tebe nalézáme.

Srdce vděčné zakusilo věčné. Amen