NABÍDKA TRVÁ

Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek, některé sto zrn, jiné šedesát a jiné třicet. (Mt 13,3-8)

Babička mé ženy dělila zvířata na užitečná - a zbytečná. „Na co máte ty želvy,“ říkávala, „vždyť z nich není žádný užitek!“ A nametala je smetáčkem na lopatku. (Želví polívku jsme dělat nechtěli.)

Bodrá venkovská žena nemyslela to zle, brala to s humorem. Ale jsou horší a tisíckrát nebezpečnější případy - totiž neuplatňujeme stejné hledisko na lidi? Nedělíme si je taky na užitečné a zbytečné? Přinejmenším pro nás užitečné a pro nás zbytečné? A ptejme se ještě hlouběji - není na tom opravdu něco, není to tak skutečně i s lidmi, že někteří jsou užiteční, a někteří celkem zbyteční? Není z některého člověka velký užitek, někdy i mnohonásobný, a z jiného není nic, ale lautr nic?

Ještě než odmítneme tento v podstatě fašistický způsob myšlení, nechme se trochu podráždit biblickými texty: každý strom, který nenese ovoce, bude vyťat a hozen do ohně... svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm... co je dobré, vybírají do nádob; co je špatné, vyhazují ven... oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece... neužitečného služebníka uvrhněte ven do temnot... i oddělí jedny od druhých a jedni půjdou do věčného života a druzí do věčných muk...

Co to je? Tak Ježíš taky dělí lidi na užitečné a zbytečné? Na pšenici a plevy? Jedni jsou v jeho očích shledáni užitečnými a životaschopnými, životazasloužilými, zatímco druzí neschopnými a zbytečnými? Ježíš - fašista? Ježíš stojí na rampě jak doktor Mengele a ukazuje - ten nalevo, ten napravo? Užitečného nechat, zbytečného zabít?

Všechny ty citované výroky opravdu v evangeliu čteme, z úst Ježíšových. Proto je biblický fundamentalismus tak nebezpečný a když se bible čte hloupě, stává se šílenou knihou. Proto biblické veršíky vytržené z kontextu stávají se obávanou zbraní fanatických ideologů a vedou k nátlaku a někdy až k děsivým koncům křesťanské nesnášenlivosti a propojení s totalitními, násilnickými praktikami. Když se doslovné znění „svaté knihy“ povýší nad záměr a myšlenku, nad pozvání k lásce...

Samozřejmě, že Ježíšovi nejde o rozdělování lidí na užitečné a zbytečné, tím méně že by k takovému rozdělování vyzýval či opravňoval nás. Mnohokrát se z jiných míst evangelia dozvídáme zcela přesvědčivě, že Ježíš se obrací právě i k těm nejpohrdanějším, jakoby nejzbytečnějším, a zve je do radosti, ba dokonce je vícekrát dává i za příklad těm domněle užitečným. Ježíšovo slovo není ideologií rozdělení, jakéhosi vyčištění lidského rodu od nemakačenků, příživníků a podobných individuí. Ne, Ježíšovo slovo je apel, je to naléhavá výzva, která míří k srdci každého z nás - dělej něco v životě; nepromarni své dny; miluj, dokud čas; nedopusť, aby se tvůj život stal prázdným a povrchním; nevzdávej svůj zápas; usiluj o naplnění času dobrým, krásným, užitečným; žij pro druhé, služ jim, pomáhej; prostě přijmi boží milost, vždyť právě tak jsi přijat, tak se nemíjíš cílem, tak opravdu dáváš užitek... Tvou věcí není lidi dělit a cejchovat, tvou věcí je přijmout pozvání k lásce - a milosrdenstvím a pravdou naplnit čas, který je ti vyměřen. Pro radost a užitek druhých.

A rozsévač toto pozvání k milosrdenství a pravdě rozsívá světem, pořád, až marnotratně, zrna padají, slovo zní - a teď, co my s tím? Jak zareagujem, jak se postavíme k té nabídce života naplněného a užitečného?

Většinou nás to nechává netečné, chladné, bez odezvy. Dříve než se zamyslíme, dříve než si všimneme hlasu tichého, k lásce zvoucího, kdejaká ptákovina připraví nás o možnost slyšet a porozumět. V těch nejdůležitějších věcech býváme někdy zatraceně pomalí a nevšímaví, možnost je prchavá, šance zůstává nevyužita. Jako by obraz naší doby, dnešního člověka - to zrno padá podél cesty, tedy pozvání k lásce zní kdesi na okraji, nepadá na úrodnou půdu našich srdcí, nýbrž kdesi na periferii našich potřeb a zájmů, a hned ptáci, jiný živel, jiná a velmi rychlá informace, rychlé jednání jiných zbaví nás možnosti slyšet, zastavit se a přijmout. V mediálním věku je možná více ptáků než zrna.

Ale přesto zrno se rozsívá dál, ptákům navzdory. Často, přečasto však padá na skalnatou půdu; nemůže vzklíčit pro tvrdost našich srdcí. Snad pozvání k lásce zaslechneme, na chviličku nás zaujme, ale pro naši neoblomnost, naše sobectví, nezakoření pevně. A když přijde nápor vnějších vlivů, když se opře o nás žár a tíha dne, když se ocitneme ve víru života, láska se vytrácí, rychle mizí a vysychá. Jak rychle dobré úmysly vezmou za své, jak rychle dobrá předsevzetí jsou zapomenuta. Příliš povrchní vrstva úrodné půdy. Co nejde do hloubky, rychle podléhá náporu zvenčí a mizí.

Jiná zrna zas padají do trní. To znamená - pozvání k lásce zaslechneme, přijmeme, ale zůstává v nás slabé a obklíčené temnotou, udušované všelijakou pichlavostí a zlobou. Milosrdenství ano, ale jen někdy, jen pro některé. Oč tužší kořínek má v našem srdci pud sebezáchovy, touha po penězích, neochota se angažovat či snaha o dobrou pověst. Jak často necháme v srdci bujet závist, úšklebky a pohrdání, nevěru, zášť, zatímco lásce prostor nedáváme, necháme to semínko zarůst, zaplevelit a udusit, aniž bychom ochutnali jeho plody, aniž bychom mu dali vykvést v plné kráse.

Ale - a to je úžasné - někdy padne zrno do dobré země. Srdce dychtivá, kvalitně kypřená a hnojená, s dobrými živinami, bez trní a bodláčí; srdce otevřená a nadějeplná přijímají pozvání k milosrdenství a pravdě; a to semínko nechají v sobě vzklíčit, zakořenit a růst. To je zázrak boží lásky v člověku, to je zázrak božího království mezi námi. Slovo lze slyšet, pozvání lze přijmout; člověk může nést užitek, a těžko změřitelný. Stonásobný, šedesátinásobný, třicetinásobný...? Lze to, lze být takto užitečný - když se člověk otevře lásce a rozmnožuje v tomto světě prostor božího pokoje, v milosrdenství a svatosti pravdy.

Tak tedy - žádný člověk není zbytečný. Všichni máme možnost dát šanci lásce, všichni můžeme slyšet pozvání a nebránit mu. Není naší věcí posuzovat druhé, třídit je a rozdělovat. Naší věcí je pracovat na úhoru svých srdcí a dávat prostor božímu království, boží vládě lásky.

A nakonec, jako nikdo nejsme zbytečný, neboť je nám dána boží možnost milosrdenství, tak také nikdo z nás není zcela a dokonale užitečný. Neboť přísně vzato - zrna padla do dobré země a dala užitek. Zrna dala užitek, nikoli země - říká text. Tedy Slovo, které se rozsívá, dává užitek, ne sami lidé. Avšak bez lidí to nejde, kvůli nám a skrze nás děje se boží království. Nejsme zbyteční, nejsme ani dokonale užiteční - ale záleží na nás. Vrcholně na nás záleží, neboť boží láska nechce vládnout v tomto světě jinak než právě skrze tvé srdce. Amen